Tiskovky označeny tagem ‘Zpráva týdne’

Praha, 15. dubna – Ministr školství Robert Plaga ustoupil Asociaci krajů a dal zelenou návrhu, k němuž vloni na podzim vláda přijala negativní stanovisko. Hejtmani dlouhodobě vyvíjí snahu, aby mohli snadněji ovlivňovat poměr mezi všeobecnými a odbornými školami. Asociace krajů a její mluvčí otevřeně přiznávají, že chtějí docílit vyššího počtu žáků na učilištích. Karlovarský kraj má tento požadavek vyčíslen v dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávací soustavy. Původní návrh na zavedení nepodkročitelné hranice v přijímacích zkouškách do maturitních oborů (cut-off skóre) byl z mnoha stran odmítnut. Stejný záměr sleduje inkriminovaná novela zákona. Ta stanoví, že kraje jako zřizovatelé středních škol mají poslední slovo v tom, které obory a s jakou kapacitou jednotlivé školy otevřou. EDUin varuje, že záměr ve spojení s novelou lze považovat za neústavní sociální inženýrství s destruktivním dopadem střednědobého a dlouhodobého regionálního rozvoje v ČR.

Za jediný problém tisku, který kraje předložili, považuje ministr Plaga pouze jeho legislativně-technické znění. Jinak s ním dle svých slov nemá problém a hodlá ho podpořit na plénu poslanecké sněmovny. V listopadu ovšem stanovisko vlády poukazovalo na další problémy, o nichž se nyní již nemluví. Jde například o plánování personálních kapacit školy, kde výrazné změny v počtu přijímaných žáků mohou vyvolat přebytek, nebo naopak podstav pracovníků školy. Rovněž, pokud jeden kraj možnost regulace využije a druhý nikoliv, je pravděpodobné, že žáci budou nuceni za středním vzděláváním v oboru vzdělání podle vlastní volby dojíždět do středních škol v jiných krajích a mohou se objevit nežádoucí mezikrajové rozdíly.

Přestože Plaga nyní hovoří o pojistkách, na které by dopracovaný návrh změny zákona měl pamatovat, největší hrozbou zůstává prozaměstnavatelský přístup řady hejtmanů. A to zejména u těch, kteří posílení svých pravomocí na úkor škol vytrvale obhajují. Pod rouškou „zvyšování kvality vzdělávání“ cílí na uspokojení bezprostřední poptávky trhu práce, jež je do značné míry určována krajskými lobbisty. „Snahou hejtmanů je dosáhnout toho, aby poslední slovo měli v oborové struktuře školství oni. V současné konstelaci to velmi pravděpodobně v některých krajích povede k dalšímu omezování maturitního vzdělávání ve prospěch učňovského. Z pohledu ústavy mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. O podmíněnosti schopnostmi občana a možnostmi společnosti se však píše až u vysokých škol. Proto lze přístup některých krajů považovat za neústavní,“ tvrdí vedoucí komunikace EDUin Bob Kartous.

Často skloňovaný úbytek dětí v odborných oborech není dán primárně změnou poměru oproti gymnáziím, ale demografií. Proto také řada škol zůstává poloprázdná a může vytvářet dojem snižování úrovně vzdělávání. Přitom současná učiliště nenabízí dostatek výuky vedoucí k nutné úrovni obecných gramotností, které budou v budoucnosti potřeba. Trh práce a ekonomika se vlivem automatizace promění, a úlohou škol by tudíž mělo být na takovou změnu připravovat. „Vedlejším efektem bude zvýšení faktické negramotnosti v populaci mladých a jejich jednodušší manipulovatelnost. Kraje by se raději měly zaměřit na zvyšování úrovně odborného vzdělávání, spíš než bezvýhradné plnění zájmu zaměstnavatelů. Pro ty je popisovaný stav samozřejmě výhodný,“ vysvětluje Kartous.

Kraje by se v rozhodování o kapacitách jednotlivých škol a jejich rozvoji měly řídit dlouhodobými záměry vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy, které běžně schvalují na pět let dopředu. Jejich mezikrajská kvalita je ovšem nebezpečně kolísavá. Například Karlovarský kraj v dokumentu Oborová struktura středních škol zřizovaných KVK uvádí, že při optimalizaci středních škol je možné řídit se dle rozdělení IQ v populaci podle Gaussovy křivky, což jako základ pro vzdělávání naprosto neodpovídá současné vývojové psychologii. „Kompetence jednotlivých krajů je nejednotná, vliv současné poptávky zaměstnavatelů vysoký a ze strany krajů přiznaný. Pokud sněmovna novelu schválí, vyjde vstříc pouze dočasným, partikulárním zájmům,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

V podkladech pro tiskovou zprávu EDUinu vydanou dne 11. března 2019 s titulkem Analýza propadovosti – Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku jsem se dopustil chyby, za kterou se čtenářům ještě jednou omlouvám. Spočívala v tom, že jsem hodnocení písemných prací z češtiny, které žáci psali v roce 2013 jako součást společné části maturitní zkoušky, zahrnul pod centrální hodnocení organizované Cermatem, ačkoli práce byly tehdy hodnoceny na školách. Zdrojová data jsem proto přepočítal. Jaké jsou tedy správné číselné výsledky téže jednoduché analýzy? Budou-li interpretovány stejně jako poprvé, co z původní tiskové zprávy už neplatí? A co naopak platí i nadále?

  1. Počty hodnocení na školách a v Centru se změnily ze 3 a 3 na 4 a 2

Původně stejné počty se tedy změnily na nepoměr, v němž srovnávání přestalo být korektní. U čtyř hodnocení totiž existuje ze zřejmých důvodů více příležitostí, aby maximální výkyv mezi jejich výsledky byl větší než u hodnocení dvou – zde například kvůli třikrát delšímu časovému rozpětí.

  1. Jaké jsou nové hodnoty maximálních výkyvů ve výsledcích hodnocení?

Největší výkyv propadovosti při hodnocení na školách je mezi začátkem a koncem čtyřletého období 2013–2016 a činí 0,86 procentního bodu. Rozdíl mezi oběma hodnotami propadovosti centrálního hodnocení za období 2017–2018 činí 0,50 procentního bodu. Po přepočtu velikosti těchto maximálních výkyvů na průměrný počet 66 693 žáků za sledované období 2013–2018 to znamená maximální výkyv 572 propadlíků při školním hodnocení a maximální výkyv 329 propadlíků při hodnocení centrálním.

  1. Důsledky pro titulek tiskové zprávy

Čistě technicky z toho vyplývá, že informace „Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku“ není pravdivá. Korektnější srovnání ovšem bude možné už po letošním jarním kole. Přál bych maturantům, aby naznačený „trend“ meziročního nárůstu propadovosti při centrálním hodnocení nepokračoval. Bude-li však pokračovat, informace „Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku“ jako interpretace těchto jednoduchých dat už za dva měsíce zase pravdivá bude. Rozdíl v propadovosti za tři ročníky by totiž činil 1,00 procentního bodu, a byl by tedy větší než maximální výkyv 0,86 procentního bodu zjištěný u čtyř ročníků hodnocení na školách.

  1. Důsledky pro argumentaci, že spory kvůli počtům propadlíků jsou absurdní

Zatímco původní rozdíl mezi počty propadlíků, které odpovídají maximálním výkyvům, činil 587 žáků, nyní činí pouze 243 žáků (572 – 329 = 243). Ukazuje se tedy, že zmíněné spory jsou z tohoto hlediska ještě výrazně absurdnější. Tento hlavní argument tiskové zprávy proto získal na síle.

  1. Tatáž argumentace vyjádřená jinými slovy

Protože jsem z komentářů pod tiskovou zprávou nabyl dojmu, že některým diskutujícím unikla podstata argumentace, dovolím si ji vysvětlit podrobněji.

Pokud je mi známo, neexistují žádné veřejně dostupné informace o dvojím nezávislém hodnocení reprezentativních vzorků písemných prací, které by umožnily korektně srovnat výsledky práce hodnotitelů na školách s výsledky práce centrálních hodnotitelů. Provedení takových hodnocení jsem v minulosti několikrát navrhoval, ale marně. Ukazatele typu „počet propadlíků“, případně „počet podaných odvolání“ jsou totiž jen velmi dílčí (například odvolání může podat každý maturant – důležité je, kolika odvoláním je nakonec vyhověno a z jakých důvodů). Počty propadnuvších prvomaturantů jsou nicméně veřejně dostupné v souvislé časové řadě a – upřímně řečeno – hodně žáků zajímá hlavně to, aby nepropadli.

Na jediné mně známé dvojí hodnocení vzorku písemných prací, jež ovšem pokládám za nekorektní, se odvolávala důvodová zpráva k novele školského zákona, kterou se s účinností od jara 2017 vrátilo hodnocení písemných prací do Centra. Tisková zpráva citovala má slova, jimiž jsem použitý argument označil za zfalšovaný. Odkaz na důvody, které pro to mám, je uveden na konci.  Z dnešního pohledu je pak možné dodat, že argument byl vyvrácen rovněž samotným návratem k centrálnímu hodnocení v roce 2017.

Tisková zpráva srovnávala rozdíl mezi maximálními výkyvy centrálního a školního hodnocení, který se zmenšil a po opravě činí pouhých 242 žáků. Centralisté volají po větším počtu propadlíků, který pokládají za přiměřenější úrovni některých písemných prací, s nimiž se při centrálním hodnocení setkávají. Absurditu sporů mezi centralisty a decentralisty spatřovala tisková zpráva v tom, že ve zdánlivě objektivním maturitním testu z češtiny jde o řádově větší výkyvy. Například v roce 2017 upravily dosud neznámé osoby bodování nejméně pěti uzavřených úloh. Podle tehdejšího ředitele Cermatu neexistují pro bodování úloh žádná pravidla. Cermat přitom zjevně nedodržuje ani zadání ministerstva školství, které požaduje meziročně srovnatelnou náročnost maturitního testu. Lze se o tom snadno přesvědčit v oficiálních analýzách výsledků maturitní zkoušky. Zmíněná úprava vedla ke změně v počtu propadlíků o 4 379 žáků. To je – po přepočtu na stejné počty maturujících žáků – dvacetkrát (!) více, než činí rozdíl ve výkyvech hodnocení písemných prací, o který se přou centralisté s decentralisty.

Za svými slovy citovanými na konci tiskové zprávy EDUinu z 11. března 2019 si proto i nadále stojím.

————————————————————————————————————————

Odůvodnění, proč nebyla oficiální argumentace pro návrat k centrálnímu hodnocení korektní,
naleznete například ZDE.

Tisková zpráva tehdejšího ředitele Cermatu, v níž konstatoval, že pro bodování testových úloh neexistují žádná pravidla, byla zveřejněna ZDE.

Oficiální grafy trendů vývoje výsledků maturitních testů z češtiny jsou na straně 12 analytického materiálu uveřejněného ZDE.

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 20. února – Od roku 2017 probíhá příprava revize rámcových vzdělávacích programů (RVP), které tvoří páteř českého kurikulárního systému. Na jejich základě školy tvoří vlastní školní vzdělávací programy. Během minulého roku se odděleně začaly debatovat možné změny v tzv. high-stakes testech, tedy jednotných přijímacích zkouškách na střední školy a maturitní zkoušce. EDUin oceňuje odborný přístup k přípravě RVP Národním ústavem pro vzdělávání (NÚV), ale upozorňuje, že je zcela zásadní, aby úpravy standardizovaných testů byly vedeny v úzké koordinaci právě s revizí obsahu vzdělávání. Rovněž obsah revizí musí reflektovat 15 let změny ve společnosti z pohledu technologií i vývoje globálního trhu práce.

Od doby zavedení systému RVP uplynulo již bezmála 15 let a jejich revize je potřebná. Zejména bezprecedentní pokrok v oblasti technologií a potřeby stále více globalizovaného trhu práce kladou před školy značné výzvy, se kterými se nyní těžko potýkají. Podle tematické zprávy České školní inspekce z poloviny minulého roku učitelé s moderními technologiemi a digitálním obsahem pracují okrajově a žáci ve školách tak mohou mít s budoucím uplatněním problém. Nejčastěji používaným zdrojem byly vytištěné textové či obrazové materiály a jen v 7 % případů učitelé pracovali se zdroji, které vyžadují kritický výběr. Současná první aplikovaná revize kurikula týkající se právě informatiky je nyní pilotovaná a jejím cílem má být lepší využívání technologií napříč celým školním vzděláváním. Je důležité sledovat, jak budou školy na změny reagovat a poskytnout jim dostatečnou podporu, aby nedošlo jen k dekorativním nebo formálním úpravám.

Technologie nemění jen způsob učení, ale celou podstatu vzdělávání. Zatímco před 15 lety slovo smartphone většině lidí ještě nic neřeklo, dnes se přes chytré telefony podle výzkumu EU Kids Online 2018 na internet připojuje 98 % dětí ve školním věku. Reakce škol na tento fakt jsou ale nesystémové a liší se případ od případu. Tyto změny mají dalekosáhlé dopady na životy jednotlivců i společností, od způsobu komunikace, proměny v ekonomice přes oblast práce, dopady na politická rozhodování až po způsob trávení volného času či způsob výchovy dětí.

Tato historicky ojedinělá epocha klade před vzdělávací systémy po celém světě velmi složitou výzvu: na jedné straně musí zajišťovat kulturní kontinuitu a společenskou homogenitu, což ale předpokládá pochopení aktuálního stavu a přípravu dětí a mladých lidí na rekonfigurovanou skutečnost. Dosavadní vývoj ukazuje, že měnící se realita předpokládá měnící se spektrum dovedností a znalostí. Jde o tzv. soft-skills, které jsou již v současných RVP fakticky součástí klíčových kompetencí, k nimž má žáky vést ideálně každý předmět. Česká školní inspekce ovšem konstatuje, že ve výuce jsou často buď zcela opomíjeny, nebo jsou rozvíjeny většinou nezáměrně či intuitivně. Proto je podstatné podpořit vzdělávání ve školách směrem, který bude u dětí klíčové kompetence systematicky budovat a nezastaví se u výkladu jako formy výuky, která je v českých školách stále silně přítomná.

Veškeré obsahové a koncepční změny zůstanou poloviční, nedojde-li k patřičným úpravám high-stakes testů, na nichž dnes školy často zakládají svou výuku v posledních ročnících. Přestože NÚV s novým pojetím standardizovaných testů počítá, a to dokonce s příkladnou myšlenkou přidání žákovských portfolií jako jejich součásti, je třeba připomenout, že jejich změny probíhají odděleně. Audit vzdělávacího systému, který EDUin každoročně vydává, upozorňuje, že změny klíčových částí vzdělávání by měly být sjednoceny nejlépe pod připravovanou Strategií vzdělávací politiky 2030. Z hlediska řešení koncepčních změn je vhodné se inspirovat z již existujících reforem vzdělávacích systémů v zahraničí, jako je Finsko nebo Holandsko. Nekoordinace systémových změn a poloviční řešení se totiž ukazují jako největší slabina českého školství.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “S přípravou Strategie 2030 je možné nastartovat v českém vzdělávání proces, v němž řízení vzdělávací politiky sleduje dlouhodobě stanovené cíle, a jednotlivé kroky podporují jejich dosažení. V současnosti je to naopak a některé nápady, jako třeba cut-off skóre, jsou přímo v rozporu s dosavadní Strategií. I změny v kurikulu mají logicky následovat vizi.”

Přečtěte si celý článek

Position paper EDUin

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga oznámil, že ministerstvo školství připraví v řádu týdnů návrh na zavedení centrálně stanovené minimální bodové hranice (cut-off skóre) u jednotných přijímacích zkoušek pro přijetí na střední školy[1]. Stalo se tak na základě podnětu Asociace krajů ČR. V tomto dokumentu shrnujeme předpoklady podobných opatření ve vzdělávací politice a dopady zavedení tzv. cut-off skóre na vzdělávání, zejména na konkrétní skupiny žáků a v širším kontextu na společenský vývoj:

  • nedostatečná znalost příčin selhávání žáků ve středním školství,
  • opatření (cut-off skóre) místo zlepšení vzdělávání omezuje přístup k němu,
  • Zavedení cut-off skóre kauzálně povede na ZŠ ke zvýšení důrazu na přípravu žáků, kteří se hlásí na maturitní obory, a naopak snížení pozornosti vůči těm, kteří se na maturitní obory nehlásí.
  • snaha přesunout větší procento uchazečů z maturitních na nematuritní obory za současného stavu vzdělávání na učilištích znamená posilování vzdělávací regrese.
  • hrozící nárůst sociální imobility dětí ze sociálně slabých rodin v českém vzdělávacím systému, jehož výraznou charakteristikou je závislost dosaženého vzdělání na socioekonomickém statusu rodiny.

Cílem vzdělávání jsou vzdělaní lidé, nikoliv pomyslné zachování hodnoty certifikátů

Deklarovaným cílem Asociace krajů ČR je snížit počet neúspěšných maturantů. Ten v češtině, která je jedinou zkoušku, jíž všichni žáci nyní skládají společně, meziročně roste. Zatímco před pěti lety se pohybovala neúspěšnost kolem dvou procent, během letošního jarního termínu neuspělo okolo deseti procent. Naneštěstí neexistuje komplexní analýza, která by zjišťovala příčiny neúspěchu žáku ve společné části maturitní zkoušky. Lze tak jen obecně předpokládat, že propadlíky budou zejména žáci s dlouhodobě slabým prospěchem.

Jedním ze základních cílů státem poskytovaného vzdělávání by měla být kompenzace rodinného prostředí ve snaze spravedlivě rozvinout a využít potenciál dětí na jeho maximum. Z principu nelze souhlasit s argumentací Asociace krajů ČR, která chce prostřednictvím cut-off skóre omezit přístup k maturitnímu vzdělání těm žákům, kteří nemají dostatečné “studijní předpoklady”. Pakliže roste počet žáků, kteří v závěrečné zkoušce selžou, je na místě zjišťovat důvody jejich neúspěchu a přijímat konkrétní opatření s ohledem na zvyšování standardů u všech dětí. Zjednodušující návrh Asociace krajů ČR problém těchto dětí nejen že neřeší, ale zhoršuje ho tím, že řadu faktorů, které přispívají k žákovskému neúspěchů, redukuje na “nedostatečné studijní předpoklady” a tyto skupiny navrhovaným nástrojem tak exkluduje do vlastního vzdělávacího proudu (střední odborná učiliště).

Není přijatelné, aby se cut-off skóre zavádělo zároveň s cílem snížit počet maturantů. Za prvé, poměr mezi maturitními a nematuritními obory je historicky velmi vyrovnaný a nedochází k významným změnám, které by ze své podstaty volaly po řešení[2]. Za druhé, v souvislosti s přeměnou na Průmysl 4.0 se očekává nárůst kvalifikovaných pracovních pozic, které budou vyžadovat minimálně maturitní vzdělání, lépe řečeno další vzdělávání, jež je na terciární úrovni podmíněno právě získáním maturity. Předpoklady i dosavadní zkušenosti se změnami na trhu práce ukazují, že pracovní náplň na pozicích, tak jak ji známe, se bude proměňovat, bude náročnější vlivem zavedení technologických zefektivnění. Z tohoto důvodu odborníci predikují blížící se zintenzivnění požadavků na vyšší úroveň vzdělání. Tento trend lze ostatně sledovat na masivním přesunu volby profesního zaměření do pomaturitního studia.

Vliv cut-off skóre na předchozí vzdělávání (ZŠ)

Jakákoliv tzv. high-stakes zkouška (zkouška s rozhodným významem pro další pokračování ve vzdělávání, například přijímací zkouška, závěrečná zkouška typu maturit) má prokazatelný a významný vliv na předchozí vzdělávání. Uvedeno na příkladu, přijímací zkoušky na SŠ určují do značné míry přípravu žáků na ZŠ právě na tyto zkoušky. Maturity zase určují z velké části obsah a podobu vzdělávání na SŠ. Významným faktorem je v tomto případě náročnost zkoušky, nicméně samotný psychologický dojem může vést k výraznému ovlivnění předchozího vzdělávání směrem k přípravě na budoucí rozhodný okamžik. Zavedení cut-off skóre dále zvýší vnitřní proměnu kurikula na základních školách zahájenou již zavedením jednotných přijímacích zkoušek od žádoucích gramotností směrem k testovaným tvrdým znalostem pouze z českého jazyka a matematiky. Lze odhadovat, že se prudce zvýší pozornost učitelů věnovaná pouze žákům, kteří se budou připravovat na přijímací zkoušky na úkor ostatních dětí, které by potřebovaly podporu spíše. Čím náročněji bude pomyslná laťka nastavena, tím větší dopad to bude mít na základní školy.

Kde se narodíš, tam také zemřeš

Klíčovým faktorem určujícím vzdělávací dráhu dítěte obecně ve světě je socioekonomický status[3]. Spojení ekonomických, kulturních a sociálních prostředků umožňuje vnímat “výbavu” žáka, s níž (ne)může pracovat ve škole, ve větší šíři. Žáci s rodiči, kteří mají vyšší vzdělání a/nebo prestižnější a lépe placené zaměstnání, profitují z širšího spektra finančních, kulturních a společenských zdrojů. To jim usnadňuje úspěch ve škole oproti žákům z druhého konce spektra, kde se rodiče potýkají s nezaměstnaností, chudobou nebo sociálním vyloučením.

V případě České republiky byla ve srovnání OECD PISA prokázána spolu s Francií nejvyšší míra závislosti žákovských výsledků, obdobně jako úrovně pozdějšího dosaženého vzdělání, právě na rodinném zázemí[4]. Mimo to existují podstatné rozdíly v kvalitě škol mezi kraji, které přispívají k dalším vzdělávacím nerovnostem. Úplný popis existujících nerovností, který vyplývá z šetření PISA z roku 2015, lze nalézt v analýzách České školní inspekce[5].

Lze konstatovat, že na základě těchto významných nerovností, které existují mezi jednotlivci, školami a kraji, jsou vybrané skupiny předem znevýhodněny a jiné prakticky předurčeny k úspěchu. Poněvadž stát nezavádí žádná konkrétní opatření, kterými by zmírňoval rozdíly, dochází k vysoké míře vzdělanostní a potažmo sociální reprodukce. Jedním z hlavních upozornění z nedávno zveřejněné zprávy OECD o stavu českého vzdělávacího systému[6] je kriticky nízká míra vzestupné sociální mobility. Jen 18 % českých dospělých, jejichž rodiče dosáhli nejvýše středoškolského vzdělání, prošlo vysokým školství, což je nejnižší proporce mezi zeměmi OECD.

V neposlední řadě, význam socioekonomického statusu a potvrzení významných rozdílů mezi základními školami a gymnázii přinesl výstup dlouhodobého výzkumu CLOSE[7]. Z výsledků šetření plyne, že na výsledky žáků mezi 6. a 9. třídou má významný vliv socioekonomický status nejen žáka, ale i souhrnně školy v podobě pozitivní motivace mezi žáky navzájem. Platí, že velkou část posunu žáků lze připsat sociálnímu složení žáků ve školách a že školy se stále více a více liší tím, jaké děti je navštěvují.

Za této situace existuje vysoká pravděpodobnost, že zavedení cut-off skóre bude ve vysoce stratifikovaném vzdělávacím systému pouze zrcadlit a upevňovat již existující nerovnosti a omezí vzestupnou vzdělanostní a sociální mobilitu. Navíc, možnost změny střední školy v průběhu studia je zpravidla možná jen v “sestupné” podobě, tedy z gymnázia na střední odbornou školu z ní na střední odborné učiliště.

Na učňák?

Neboť deklarovaným cílem Asociace krajů ČR je snížení počtu maturantů, lze předpokládat, že vedlejším produktem by byl větší počet žáků nastupujících na učňovské obory. Jejich stav je ovšem na základě sekundární analýzy mezinárodních šetření nedobrý, a to jak v úspěšnosti zprostředkování přechodu ze školy na pracovní trh, tak ve výsledcích vzdělávání obecně[8]. Velká část učňů nakonec pracuje mimo svůj vystudovaný obor, což znamená, že úzkoprofilové vzdělání, kterým prošli, je do značné míry nevyužito.

Podíl profesní a praktické přípravy je na učilištích oproti všeobecně vzdělávacím předmětům vysoký. Učňové tak nezískávají potřebnou úroveň čtenářské či matematické gramotnosti, schopnost řešit problémy nebo další nutné schopnosti pro pohyb na flexibilním pracovním trhu. Obsahově školy stále učí velmi úzce zaměřené obory, které však nutně nereflektují rychle se vyvíjející trh. Na něm postupně ubývá pracovních pozic, které jsou manuální a rutinní vlivem automatizace, a přibývá těch, které vyžadují vyšší kognitivní procesy.

Jak bylo popsáno, střední odborná učiliště vyžadují podstatnou a hlubokou organizační i kurikulární reformu, jedině tak lze zlepšit vyhlídky jejich absolventů a zohlední dobový vývoj, který v principu jde proti úzkoprofilovým specializacím s nízkým počtem všeobecně vzdělávacích předmětů. Nelze proto – navzdory palčivým nedostatkům – “zajišťovat” vyšší počet žáků nastupujících do učňovských oborů, které mají patrné nedostatky v poskytovaném vzdělání.

Kdo nastaví cut-off?

Pakliže by lobby za centrálně stanovené cut-off skóre spočívala ve snaze “nasměrovat” více žáků do učňovských oborů, nelze ji než jednoznačně odmítnout. Došlo by k přímé korupci státem poskytovaného vzdělávání soukromými zájmy, které by v případě vlivu na určení cut-off skóre prakticky znovuzavedly systém umístěnek ze začátku 50. let 20. století. Stát by potlačil veřejný zájem a upřednostnil krátkozraký pohled reprezentovaný stanoviskem Asociace krajů ČR na zachování “hodnoty” certifikace vzdělávání (maturity) bez jednoznačné potřeby byť jen krátkodobého uspokojení zájmu zaměstnavatelů. Ostatně odmítavý postoj Svazu průmyslu a dopravy ČR, který svaz přednesl ministru školství (na základě veřejného sdělení viceprezidenta svazu Radka Špicara), hovoří o tom, že stanovisko Asociace krajů se neopírá ani o zájem zaměstnavatelů samotných.

V pozadí přípravy bodových hranic je řada důležitých otázek. Na základě jakých principů by byly jednotlivé cut-off skóre nastaveny a v jaké podrobnosti? Tedy, zda by existovaly různé bodové hranice pro jednotlivé typy nebo obory škol, a zda by se lišily regionálně, nebo by byly celorepublikové. Kdo a na jakém podkladu by cut-off skóre určoval, jak často a podle čeho by se měnilo?

Extenzivní vliv parciálních lobby na vzdělávací politiku napovídá, že by mohlo docházet ke koordinaci s jejich zájmy. Je na místě znovu zopakovat, že stát – jakkoliv má usilovat o efektivní přechod ze škol do zaměstnání a soulad s ekonomickými a regionálními zájmy – se z podstaty věci nesmí dostat do pozice vazala soukromých či skupinových zájmů, jež jsou diametrálně odlišné od zájmu veřejného, jenž definuje vzdělávání financované z veřejných zdrojů. Pokud současný ministr školství Plaga ještě nedávno uvažoval o zrušení jednotných přijímacích zkoušek[9], považujeme za kontradiktorní usilovat o zavedení centrální kontroly toku žáků do středoškolských oborů právě skrze tyto testy.

—-

[1] Plaga navrhne zavedení minimálního počtu bodů pro přijetí na střední. IDnes.cz [online]. [cit. 2018-10-03]. Dostupné z: https://zpravy.idnes.cz/minimalni-bodova-hranice-prijimacky-stredni-skola-plaga-ministr-pxz-/domaci.aspx?c=A180925_102357_domaci_nub

[2] http://www.nuv.cz/vystupy/vyvoj

[3] OECD (2016), „Socio-economic status, student performance and students‘ attitudes towards science“, in PISA 2015 Results (Volume I): Excellence and Equity in Education, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/9789264266490-10-en.

[4] https://www.csicr.cz/Prave-menu/Mezinarodni-setreni/PISA/Sekundarni-analyzy/Sekundarni-analyza-Vliv-slozeni-tridy,-metod-uplat

[5] https://www.csicr.cz/getattachment/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Sekundarni-analyza-Vliv-slozeni-tridy,-metod-uplat/PISA_2015.pdf (str. 11-12), https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD%20%C5%A1et%C5%99en%C3%AD/NZ_PISA_2015.pdf (str. 31-37)

[6] https://read.oecd-ilibrary.org/education/education-at-a-glance-2018/czech-republic_eag-2018-42-en

[7] https://www.pedf.cuni.cz/PEDF-865-version1-tz_close2017pridana_hodnotavg_.pdf

[8] Jana Straková (2015) Strong vocational education – a safe way to the labour market? A case study of the Czech Republic, Educational Research, 57:2, 168-181, DOI: 10.1080/00131881.2015.1030853, https://www.tandfonline.com/action/showCitFormats?doi=10.1080%2F00131881.2015.1030853

[9] https://radiozurnal.rozhlas.cz/jednotne-prijimacky-byt-nemusi-ani-povinna-matematika-rika-ministr-skolstvi-7605202

Přečtěte si celý článek

Praha, 4. května 2018 – Inkluzivní opatření jsou krok správným směrem, shodují se školy v novém kvalitativním výzkumu, který zadávala Nadace OSF. Výzkum mapuje dopady inkluzivních opatření, na které mají děti se speciálními vzdělávacími potřebami nárok od září 2016. Opatření umožňují školám realizovat transparentně a otevřeně to, o co se pokoušely už dříve. Školští pracovníci se zároveň shodují na tom, že je nutné celý systém upravit tak, aby splňoval cíle, s nimiž byl zaváděn.

„Co nám říkají výzkumy o dopadech inkluzivní reformy“ byl název páteční diskuse v Pražském kreativním centru, kterou zorganizovala Nadace OSF s Informačním centrem o vzdělávání EDUin. Na diskusi byla představena zjištění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, České školní inspekce i dva výzkumy podpořené Nadací OSF. Výsledky kvantitativního výzkumu „Rok poté“, byly představeny již v březnu a prezentují dopady reformy společného vzdělávání. Výzkum zjišťoval názory pedagogické veřejnosti a byl realizován ve spolupráci s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání a Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství. (celý výzkum je zde: http://osf.cz/cs/publikace/rok-pote-vysledky-vyzkumu-prezentuji-dopady-reformy-spolecneho-vzdelavani/).

Nový kvalitativní výzkum „Systém v ne-systému aneb inkluze rok poté“, jehož autorka je Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, zkoumal změny ve školách, jež mají dlouhodobou zkušenost s inkluzivním vzděláváním. Vyplývá z něj, že představitelé zkoumaných institucí vnímají inkluzivní opatření pozitivně, a to hned v několika rovinách. Projasnily se toky financí, podpora společného vzdělávání je nyní jednoznačná, a posilují se role učitelů, asistentů a pracovníků školských poradenských zařízení. Jednotliví aktéři spolu více a efektivněji komunikují a podpora je zaměřena přímo na dítě. Po roce s inkluzí je patrná i větší spolupráce mezi školami, dalšími institucemi a nestátními neziskovými organizacemi. Výzkum k celé problematice inkluzivního vzdělávání byl veden kvalitativní metodou formou rozhovorů a fokusních skupin. Jde v něm především o zmapování konkrétních témat, která v terénu nyní rezonují. Jeho cílem tedy není zachytit realitu v číslech, ale vysledovat témata, jež charakterizují změnu, a navrhnout doporučení, v čem by se situace mohla do budoucna zlepšit.

Celý výzkum zde: http://osf.cz/wp-content/uploads/2018/03/OSF_System_v_ne-systemu_aneb_inkluze_rok_pote_Dana_Moree.pdf

„V systému je více peněz, které jdou za konkrétním dítětem, a jsou transparentně a spravedlivě využívány podle potřeb dětí“, říká Dana Moree.

Jako systémový nedostatek vnímají respondenti především nepřiměřenou administrativní zátěž a to, že systém zavádění opatření nebyl dopředu dostatečně pilotován. Jednotlivé nedostatky se tak ladily až za provozu. Nyní jde o to celý systém upravit tak, aby splňoval cíle, s nimiž byl zaváděn.

„V tuto chvíli je to takový systém v ne-systému, říkají respondenti, kteří poukazují na to, že kromě inkluzivních opatření by bylo potřeba vydiskutovat směřování celého vzdělávacího systému,“ doplňuje výzkumnice.

„Informací o tom, co se děje v systému po změně legislativy podporující společné vzdělávání žáků v českých školách, je zjevně dost. Je nutné, aby s nimi pracovali především zřizovatelé a ministerstvo školství. Je zjevné, že bez další finanční a metodické podpory zoufale podfinancovaného systému může sebelepší záměr vyvolat nespokojenost. To se týká i inkluze,“ uvádí Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin.

Shrnutí doporučení výzkumu pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další orgány státní správy:

  • Je třeba vyjasnit směřování vzdělávacího systému, lépe řečeno jednoznačně interpretovat, co je v terénu vnímáno jako kontradiktorní.
  • Systém je v tuto chvíli nastaven na řešení již vzniklých potíží, ne vždy je podpora přidělována účelně. Krokem dopředu by bylo přesměrovat energii k prevenci v podobě např. úvazků pro speciální pedagogy, pomocné učitele na prvním stupni apod.
  • Snížit administrativní zátěž pro školy a jednoznačně vysvětlit skutečné požadavky týkající se vykazování a správy přidělených finančních prostředků.
  • Svěřit školám více kompetencí v případech drobných úprav čerpání financí na jednotlivé žáky během roku.
  • Doplnit chybějící pozice jako např. sociální asistent.
  • Doplnit chybějící standard asistenta pedagoga.
  • Vyřešit hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Přečtěte si celý článek

Souhrnná zpráva z výzkumu připraveného ve spolupráci EDUin, Socialbakers a Median, za podpory Nadace Albatros.

Praha, 23. března 2017 EDUin, s podporou Nadace Albatros a ve spolupráci s Josefem Šlerkou ze společnosti Socialbakers a Danielem Prokopem ze společnosti Median, připravili výzkum na téma postojů veřejnosti k tématu inkluze ve vzdělávání. Výsledkem je zejména zjištění vyhraněnosti v názorech na inkluzi a odhalení skrytých důvodů, jež respondenti zastávají. Součástí je doplnění postojů respondentů o detailní sociodemografickou charakteristiku.

Design výzkumu

Pracovní hypotéza předpokládala, že není známá vyhraněnost v postojích vůči inkluzi. Zároveň předpokládala, že důvody se od deklarovaných postojů liší a že zdaleka ne všichni, kdo deklarují odmítavý postoj k inkluzi, jsou absolutními odpůrci, jejichž postoj je neměnný. Stanovili jsme tyto výzkumné otázky:

  • V čem spočívají kořeny odmítavého postoje veřejnosti vůči inkluzi? Jaké jsou důvody v pozadí veřejně deklarovaných postojů a nakolik se důvody a deklarace shodují?
  • Jak významná je vyhraněnost odpůrců (příznivců) společného vzdělávání? Existuje skupina, kterou by bylo možné v jejích postojích ovlivnit? Jak je velká? Jak ji lze definovat?
  • Jaké kroky v další komunikaci o společném vzdělávání by mohly vést ke změně postojů takové části veřejnosti, aby došlo minimálně k vyvážení, v ideálním případě ke změně většinového postoje veřejnosti vůči společnému vzdělávání?

Abychom na tyto specifické otázky dokázali odpovědět, postupovali jsme následovně:

  • Byla provedena analýza sociálních sítí v souvislosti s tématem “inkluze” a identifikovány klíčové námitky a obavy odpůrců.
  • V rámci omnibusového průzkumu bylo na reprezentativním vzorku ověřeno, do jaké míry tyto identifikované námitky či obavy rezonují v rámci veřejného mínění. Dalším dotazováním a následnou analýzou byly dekonstruovány klíčové důvody v pozadí deklarovaných postojů.
  • Na základě výsledků jsme ohraničili skupinu (skupiny), kterou lze oslovit, jejíž postoje je možné ovlivnit a jež zároveň mohou mít vliv na přístup k inkluzi ve školách.

Zjištění z výzkumu

Z analýzy sociálních médií a následného kvantitativního prověření zjištěných nejfrekventovanějších postojů vyplynuly následující poznatky:

  • Ačkoliv se z obecných průzkumů ve smyslu “jak se stavíte k inkluzi” zdá, že drtivá část společnosti je vyhraněná a stojí proti společnému vzdělávání, detailně pojatý výzkum ukazuje, že situace tak jednoznačná není. Ačkoliv převažují vyhranění odpůrci nad vyhraněnými příznivci (v poměru cca 31,5 ku 14,5 %), skupina lidí, kteří za určitých podmínek inkluzi neodmítají je s převahou největší (více než 53 %).
  • Ukazuje se, že obraz, který poskytují sociální sítě, neodráží reálný stav veřejného mínění, protože na sociálních sítích se vyjadřují zejména vyhranění odpůrci.
  • V odlišnostech postojů k inkluzi nehrají příliš velkou roli pohlaví ani věk. Překvapením je vysoká vyhraněnost proti v segmentu lidí mezi 18 a 29 rokem života. Analýza poskytuje členění podle krajů, nicméně není reprezentativní.
  • Zásadní roli nehraje dosažené vzdělání.
  • S ohledem na politické preference lze sledovat patrné rozdíly (největší vyhraněnost u příznivců xenofobních stran, Miloše Zemana, konzervativní levice), nicméně u všech voličů je velmi silná vrstva spadající mezi oslovitelné.
  • Analýza potvrzuje zjištění CVVM, že nejmenší podporu má začlenění dětí s mentálním handicapem a romských dětí. Indiferentní označení “sociálně znevýhodněné děti” vzbuzuje nejmenší odpor.
  • Z faktorové analýzy vyplývají tři základní latentní obavy: inkluze není dobře připravená a zajištěná, obava z újmy žáků ve třídách (i těch začleněných) a obava z celkového poškození českého školství.
  • Nejvíce ve výzkumu veřejného mínění rezonují argumenty, které se týkají zajištění přechodu na společné vzdělávání přímo ve školách (špatné personální zajištění, chybějící asistenti, neschopnost učitelů zvládnout výuku, nedostatečný plán). O poznání menší význam mají argumenty, které jsou založeny na konsekvencích (odliv žáků a učitelů). Nejmenší podporu mají argumenty konspirační (inkluzi prosazují neziskovky, jde o podporu Romů na úkor ostatních), i přesto je ale sdílení konspirací relativně silné.
  • Výše uvedený trend v argumentaci platí také pro část respondentů, kteří se jeví jako oslovitelní a pro vyhraněné pro. Jinými slovy, i mezi příznivci inkluze jsou lidé, kteří vidí rizika.
  • Největší shoda panuje mezi respondenty na to, že inkluze není dobře připravená a zajištěná. Tuto obavu sdílejí z velké části i příznivci inkluze.
  • Latentní obavy se liší dle skupin začleňovaných dětí: u dětí s LMP panuje největší diverzita v postojích vzhledem k ovlivnění výuky ve třídách. U romských dětí a dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je u odpůrců nejsilnější obava z celkového vlivu na české školství.
  • Podmínky, za kterých by většina souhlasila s inkluzí: malý počet dětí ve třídách (do 20), souhlas rodičů dítěte s handicapem a psychologa, přítomnost asistenta. Mezi vlivné podmínky patří i zvýšení platů učitelů a maximální počet 1 – 2 dětí na školu. V tomto pořadí sestupně hrají roli zejména pro oslovitelné.
  • Není překvapivé, že se postoje k inkluzi liší dle preferovaného mediálního zdroje. Je také vcelku předvídatelné, že čtenáři Blesku budou k tématu obecně nejméně tolerantní a ochota přistoupit na argumentaci bude malá. Zajímavý ale je postoj čtenářů Práva, kteří by pravděpodobně změnili postoj na základě pouhé lepší informovanosti o tom, co to společné vzdělávání žáků znamená.
  • Ačkoliv vyplývají mezi skupinami pro, proti a oslovitelní statisticky významné rozdíly v tom, jaká média sledují, z hlediska kampaně nehraje tento rozdíl podstatný vliv. Jinými slovy, v podstatě kterékoliv médium s větším dosahem může být účinným prostředníkem.
  • I v případě inkluze se ukazuje patrný vliv tzv. postfaktické éry (brexit, Trump): lidé, kteří nejméně důvěřují odborníkům, jsou nejvíce vyhranění proti.

Bob Kartous, garant Auditu a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Situace zdaleka není tak kritická, co se postojů veřejnosti týká, jak by se mohlo zdát z digitálního a mediálního obrazu veřejné diskuse. Fakt, že většina lidí není vyhraněných proti, je s ohledem na populistickou rétoriku o experimentech a zločinech na dětech vlastně pozitivní. Je však nutné – zejména ze strany MŠMT – reagovat na to, že ani příznivci inkluze nejsou přesvědčeni o tom, že je přechod na nový systém podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami dobře zajištěn a řízen. “

  • Infografika shrnující výsledky výzkumu ZDE.
  • Kompletní prezentace z výzkumu ZDE.

Přečtěte si celý článek

Praha, 1. listopadu 2016 Ministerstvo školství představilo návrh kariérního řádu pro učitele, který by měl vstoupit v účinnost v roce 2018. Bez větší míry nezávislosti v hodnocení, stanovených objektivních kritérií pro hodnotitele a integrace hodnocení ze strany žáků a učitelů bude jeho vliv sporný. Nejasnost funkce třetího stupně z něj činí spíše torzo k možnému dalšímu rozpracování.

Kariérní rád pro učitele je nezbytným, a doposud absentujícím nástrojem pro zvýšení profesionality pedagogů v českém regionálním školství. Návrh, který předkládá MŠMT, obsahuje několik sporných prvků a nejasností, které otevírají otázku jeho efektivity:

  • Úspěch či neúspěch v adaptačním období se bude posuzovat pouze v rámci školy, kde bude učitel – začátečník pracovat. Chybí nezávislý arbitr, nabízí se přítomnost České školní inspekce.
  • Nebyl doposud představen standard učitele, který by poskytl souhrn objektivních kritérií pro hodnocení učitelů. Přitom právě dobře nastavený standard učitele může významně zvěcnit debatu o tom, koho považujeme a nepovažujeme za kvalitního učitele.
  • Adaptační období nabízí příležitost otevřít možnost absolventům nepedagogických oborů vysokých škol se zájmem o učitelství prokázat své schopnosti a získat tak kvalifikaci. Do dvouletého adaptačního období by se tak mohl přihlásit jakýkoli absolvent s magisterským vzděláním. Zvýšilo by to i nároky na to, jak by mělo adaptační období vypadat a čím by mělo absolventy vybavit. MŠMT by tímto mohlo částečně řešit problém stárnoucí učitelské populace a chybějících učitelů v některých předmětech.
  • Hodnocení ze strany žáků či rodičů by mělo mít v posuzování práce učitelů své místo. Tuto možnost je třeba zvážit a navrhnout, zda má být takové hodnocení zahrnuto do kariérního řádu, případně zda má zpětná vazba na učitelskou práci být školám k dispozici mimo kariérní systém a necháme na řediteli, nakolik ji zohlední..
  • Existence a smysl třetího stupně kariérního řádu zůstávají nejasné. K čemu má učitele vést? Mají být ti, kteří třetího stupně dosáhnou, lídry, inspektory, mentory ostatních? Takové lidi pedagogická praxe rozhodně potřebuje, a zatím nemáme funkční systém jejich vyhledávání a profesního rozvoje. Je ale nejisté, jestli k tomu může posloužit tato podoba kariérního řádu.

Zdeněk Slejška, ředitel EDUin, řekl: „Bylo by chybou, pokud by kariérní řád nesl pouze formální znaky odstupňování profesionality učitelů a nevedl k její skutečné podpoře a k motivaci učitelů o vlastní rozvoj. O současném návrhu lze v tomto směru pochybovat. A je opravdu nutné hledat, jak k pedagogické profesi přitáhnout talentované lidi, byť absolvovali nepedagogické studium. Adaptační období navržené v rámci kariérního řádu, se k tomu velmi dobře hodí. Snížilo by se tak riziko, že bude pouhou formalitou, dvouletým vyčkáváním, na jehož konci každý stejně druhý stupeň získá.“

Přečtěte si celý článek

EDUin komentuje záměry ministerstva školství představené v rámci konference Škola pro budoucnost – Budoucnost pro školu.

Praha 23. listopadu – Ministryně školství Kateřina Valachová a další představitelé resortu na čtvrteční konferenci v Poslanecké sněmovně představili záměry ministerstva pro příští léta. Odborná veřejnost vkládala do tohoto setkání jisté naděje, že se vyrovná zásadní nedostatek informací o zásadních koncepčních krocích MŠMT. Tato očekávání splnila konference jen částečně. Například o podobě společného vzdělávání stále nemají školy jasno; z karierního systému zbyly fakticky jen platové tabulky, které nemohou změnit nevyhovující podobu učitelské profese. EDUin komentuje jednotlivé záměry ministerstva.

Ministerstvo představilo tyto záměry:

  • Společné vzdělávání. Od září 2016 bude každý ředitel povinen přijmout žáka přicházejícího z praktické či speciální školy. Bude zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením. Praktické školy nebudou zrušeny, jejich zřizovatelé se budou moci rozhodnout, v jakém ze tří nabízených režimů budou tyto školy dále existovat.

Komentář EDUin: Záměr společného vzdělávání je správný, ale jeho realizace selhává na naprostém nedostatku informací. To způsobuje mnohé fámy a obavy, co se ve skutečnosti stane po 1. září 2016. Ani nově zveřejněné údaje na webu ministerstva neodpovídají na některé otázky: Jestliže budou ředitelé povinni přijmout dítě z praktické či speciální školy, bude opravdu dost peněz na podpůrná opatření, jak o nich hovoří novela školského zákona? Nehrozí, že praktické školy sice nebudou zrušeny, ale budou přinuceny „vyhnít“, protože se dostanou do rozporu s některými vyhláškami a předpisy a nebudou mít dost peněz na další existenci? Kdy dostanou školy itinerář, jak má vypadat přechod ze současného stavu k žádoucí podobě společné školy, jak si ji představuje ministerstvo?

 

  • Karierní systém. Původní záměr čtyřstupňového karierního systému byl zrušen. Uvažuje se o dvou či třech stupních. Pravděpodobně půjde o dva stupně, nastupující učitel dostane po dvou letech vyšší plat na základě dosažení druhého stupně, s nímž bude spojena i pracovní smlouva na dobu neurčitou.

Komentář EDUin: Karierní systém se změnil v podstatě jen na úpravu platových tabulek. Fakticky nic neřeší, tento postup mohou uplatňovat ředitelé již dnes. Záměru chybí jasné pojmenování standardu učitele jako závazné mety, o níž je třeba usilovat, a motivace pro pedagogy, aby se tohoto cíle snažili dosáhnout. Tato podoba karierního řádu je jednoznačným zklamáním a jen diskredituje záměr posílit a podporovat učitelskou profesi.

 

  • Financování regionálního školství. Návrh systému je teprve v začátcích, počítá se s financováním vázaným na tzv. optimálně naplněnou třídu, tedy o kombinaci stávajícího normativu s druhou výkonovou složkou stanovovanou státem podle realizovaných výkonů (počtu tříd a odučených hodin dle kurikula).

Komentář EDUin: Tady jsou záměry ministerstva natolik v počátcích, že je nelze ještě komentovat. Lze ale přivítat, že ministerstvo spouští diskusi k tématu s dostatečným předstihem a je tedy větší šance, že názory odborné veřejnosti ovlivní postoj poslanců a ministerstva financí.

 

  • Povinný poslední rok mateřské školy. Bude zaveden z důvodů vyrovnání handicapů dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí s předpokladem, že se díky němu sníží počet odkladů při nástupu do prvních tříd. Každý rodič by měl mít nárok na místo v mateřské škole pro své dítě, a zároveň by měl povinnost dítě registrovat k předškolnímu vzdělávání. Což není totéž, co povinná školní docházka.

Komentář EDUin: V odborné debatě zatím převažuje názor, že těm dětem, které potřebují dohnat svůj handicap, pouhý jeden rok školky nepomůže. Problém, který dnes neumí řešit základní školy, jen přesouváme na mateřské školy, jimž ale chybí podpora pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich učitelkám často i příslušné vzdělání a odbornost. Bylo by tedy rozumnější vložit peníze nutné na zavedení tohoto plošného systému přímo do péče o konkrétní děti dříve než v pěti letech.

 

  • Povinné přijímačky na střední školy. Budou zavedeny od jara 2016. Jejich váha v přijímacím řízení by měla být padesátiprocentní. Ministerstvo si od nich slibuje objektivizaci přijímacího řízení a zkvalitnění práce a motivace žáků v závěru základní školy.

Komentář EDUin: Zatím zveřejněné přijímací testy jsou jednoznačně orientované na tradiční učivo. Hrozí tedy, že školy ve snaze, aby jejich žáci uspěli u přijímacího řízení, se budou mnohem méně orientovat například na čtenářskou gramotnost a matematické myšlení. Podoba přijímaček tedy může omezit spektrum toho, co se děti na školách naučí a je svým zaměřením v rozporu se směřováním současných rámcových vzdělávacích programů.

 

Zdeněk Slejška, ředitel EDUin, uvedl: „Samotný záměr pravidelné konference, kde vedení ministerstva seznámí odbornou veřejnost se svými plány na příští rok, je nesporně dobrý a vnímáme ho jako pozitivní změnu. Stejně jako zveřejnění kompletního záznamu konference. Samotné připravované projekty ale trpí často nedotažeností, nezvládnutou komunikací vůči školám i veřejnosti a mnohdy i nekoncepčností. Vidíme tu rozpor mezi takovými dokumenty jako je například Strategie 2020 a plošnými opatřeními typu jednotných přijímaček. Přitom v mnoha případech už není mnoho času na nápravu a hrozí, že i dobré záměry budou zdiskreditovány. Nejvíce to platí právě o společném vzdělávání a karierním systému.“

Přečtěte si celý článek