Tiskovky označeny tagem ‘Články’

Praha, 18. dubna – Do letošního ročníku ceny GTP CR se přihlásilo 124 pedagogů základních a středních škol. Po prvním kole hodnocení jich do semifinále postoupilo 31 – jsou mezi nimi učitelé působící v malých obcích i velkoměstech napříč celou Českou republikou. O finalistech se rozhodne 25. dubna.

Nominovat zajímavé pedagogy bylo možné do 22. března a celkem veřejnost zaslala na cenu GTP CR 2019 688 nominací. Někteří učitelé byli nominování vícekrát, někteří nominovaní pedagogové již neučí, přesto se v letošním ročníku sešlo přes 500 unikátních nominací.

Samotná nominace však automaticky neznamená účast v ceně – učitelé se následně přihlašují sami a vyplnění přihlášky není pouhou formalitou – je třeba v ní doložit činnost v rámci 4 kritérií. Letos se do ceny přihlásilo 124 kandidátů. Nominovaní pedagogové se však plošně shodli na tom, že již samotná nominace je pro ně velkým zadostiučiněním a motivací do další činnosti.

Přihlášky kandidátů jsou následně hodnoceny ve 3 kolech. V tom prvním je bodují nezávislí hodnotitelé z řad pedagogů, ředitelů škol a odborníků angažujících se v oblasti vzdělávání. Letos jich bylo celkem 38 a každou přihlášku nezávisle na sobě hodnotilo 6 z nich.

„Přestože hodnocení bylo náročné, byla to úžasná zkušenost a velká radost a inspirace, neboť pracovní a profesní erudovanost, výsledky pedagogické činnosti a lidský přístup kandidátů jsou fascinující“, popisuje svoji zkušenost Olga Beulakkerová, jedna z letošních hodnotitelek.

Do semifinále v druhém ročníku ceny postoupilo 31 semifinalistů z celkem 10 různých krajů, nejpočetněji je v semifinále zastoupen Moravskoslezský kraj – celkem se z něho o postup do finále uchází 7 kandidátů.

Přihlášky semifinalistů hodnotí ve druhém kole 7 hodnotitelů, kteří vybírají finálovou desítku – tu předají odborné porotě, která se za finalisty rozjede na návštěvu a následně vybere 3 vítěze.

Kandidáti vnímají přidanou hodnotu již v samotném přihlášení se do ceny. Motivovalo je k reflexi jejich pedagogické činnosti a často byli sami překvapeni, kolik práce a projektů za nimi v jejich profesní kariéře stojí.

„Nad požadovanými kritérii jsem byl nucen přemýšlet a na základě všech otázek jsem si udělal sám u sebe zpětnou vazbu, zda jsem ve všech kategoriích „k užitku“ – už proto to pro mě jako pro učitele mělo smysl“, zamýšlí se nad svojí účastí v ceně Pavel Sekyrka, jeden ze semifinalistů.

Finalisté budou známi 25. dubna, během měsíce května je navštíví odborná porota v místech jejich působiště, aby mohla posoudit jejich práci přímo na hodinách.

Koordinátorka ceny Global Teacher Prize Czech Republic, Hana Matoušů, se na výběr letošních finalistů těší: „Jsem opravdu zvědavá, koho letos hodnotitelé pošlou do finále a kam se s odbornou porotou vypravíme. Mám velkou radost, že je semifinále letos tak rozmanité. Jsou v něm zastoupeni učitelé humanitních i exaktních předmětů z malých obcí i velkých měst napříč celou Českou republikou a letos je také poprvé vyrovnaný poměr učitelů ze základních  a středních škol, takže se máme opravdu na co těšit.“

Vyhlášení vítězů letošního ročníku proběhne 10. června v Praze.

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 15. dubna – Ministr školství Robert Plaga ustoupil Asociaci krajů a dal zelenou návrhu, k němuž vloni na podzim vláda přijala negativní stanovisko. Hejtmani dlouhodobě vyvíjí snahu, aby mohli snadněji ovlivňovat poměr mezi všeobecnými a odbornými školami. Asociace krajů a její mluvčí otevřeně přiznávají, že chtějí docílit vyššího počtu žáků na učilištích. Karlovarský kraj má tento požadavek vyčíslen v dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávací soustavy. Původní návrh na zavedení nepodkročitelné hranice v přijímacích zkouškách do maturitních oborů (cut-off skóre) byl z mnoha stran odmítnut. Stejný záměr sleduje inkriminovaná novela zákona. Ta stanoví, že kraje jako zřizovatelé středních škol mají poslední slovo v tom, které obory a s jakou kapacitou jednotlivé školy otevřou. EDUin varuje, že záměr ve spojení s novelou lze považovat za neústavní sociální inženýrství s destruktivním dopadem střednědobého a dlouhodobého regionálního rozvoje v ČR.

Za jediný problém tisku, který kraje předložili, považuje ministr Plaga pouze jeho legislativně-technické znění. Jinak s ním dle svých slov nemá problém a hodlá ho podpořit na plénu poslanecké sněmovny. V listopadu ovšem stanovisko vlády poukazovalo na další problémy, o nichž se nyní již nemluví. Jde například o plánování personálních kapacit školy, kde výrazné změny v počtu přijímaných žáků mohou vyvolat přebytek, nebo naopak podstav pracovníků školy. Rovněž, pokud jeden kraj možnost regulace využije a druhý nikoliv, je pravděpodobné, že žáci budou nuceni za středním vzděláváním v oboru vzdělání podle vlastní volby dojíždět do středních škol v jiných krajích a mohou se objevit nežádoucí mezikrajové rozdíly.

Přestože Plaga nyní hovoří o pojistkách, na které by dopracovaný návrh změny zákona měl pamatovat, největší hrozbou zůstává prozaměstnavatelský přístup řady hejtmanů. A to zejména u těch, kteří posílení svých pravomocí na úkor škol vytrvale obhajují. Pod rouškou „zvyšování kvality vzdělávání“ cílí na uspokojení bezprostřední poptávky trhu práce, jež je do značné míry určována krajskými lobbisty. „Snahou hejtmanů je dosáhnout toho, aby poslední slovo měli v oborové struktuře školství oni. V současné konstelaci to velmi pravděpodobně v některých krajích povede k dalšímu omezování maturitního vzdělávání ve prospěch učňovského. Z pohledu ústavy mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. O podmíněnosti schopnostmi občana a možnostmi společnosti se však píše až u vysokých škol. Proto lze přístup některých krajů považovat za neústavní,“ tvrdí vedoucí komunikace EDUin Bob Kartous.

Často skloňovaný úbytek dětí v odborných oborech není dán primárně změnou poměru oproti gymnáziím, ale demografií. Proto také řada škol zůstává poloprázdná a může vytvářet dojem snižování úrovně vzdělávání. Přitom současná učiliště nenabízí dostatek výuky vedoucí k nutné úrovni obecných gramotností, které budou v budoucnosti potřeba. Trh práce a ekonomika se vlivem automatizace promění, a úlohou škol by tudíž mělo být na takovou změnu připravovat. „Vedlejším efektem bude zvýšení faktické negramotnosti v populaci mladých a jejich jednodušší manipulovatelnost. Kraje by se raději měly zaměřit na zvyšování úrovně odborného vzdělávání, spíš než bezvýhradné plnění zájmu zaměstnavatelů. Pro ty je popisovaný stav samozřejmě výhodný,“ vysvětluje Kartous.

Kraje by se v rozhodování o kapacitách jednotlivých škol a jejich rozvoji měly řídit dlouhodobými záměry vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy, které běžně schvalují na pět let dopředu. Jejich mezikrajská kvalita je ovšem nebezpečně kolísavá. Například Karlovarský kraj v dokumentu Oborová struktura středních škol zřizovaných KVK uvádí, že při optimalizaci středních škol je možné řídit se dle rozdělení IQ v populaci podle Gaussovy křivky, což jako základ pro vzdělávání naprosto neodpovídá současné vývojové psychologii. „Kompetence jednotlivých krajů je nejednotná, vliv současné poptávky zaměstnavatelů vysoký a ze strany krajů přiznaný. Pokud sněmovna novelu schválí, vyjde vstříc pouze dočasným, partikulárním zájmům,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

Praha, 8. dubna – Ministerstvo školství minulý měsíc poslalo do připomínkového řízení návrh školského zákona, který vyjímá ústní a písemnou zkoušku společné části maturitní zkoušky z kompetence CERMATu. Staly by se opět odpovědností jednotlivých škol. Centrálně by se zadávaly a hodnotily už jen maturitní didaktické testy. Rovněž by se ve všech maturitních oborech mělo na jaře 2022 sjednotit zavedení povinné maturity ze tří předmětů, a to češtiny, cizího jazyka a matematiky. EDUin na základě odborné debaty, kterou minulý týden uspořádal, upozorňuje na nedostatky záměru. Zejména na to, že jde jen o dílčí úpravu konceptu, jenž je nutné významně přepracovat na základě cílů stanovených strategií 2030.

Ministerstvo školství chce přesunutím písemné práce (slohovky) a ústní části dle svých slov posílit vazbu mezi učiteli na dané školy a žáky-maturanty. Z dostupných dat, která ukazují úspěšnost na školách během hodnocení vlastními učiteli a centrálně, vyplývá, že učitelé jdou svým maturantům naproti. To se týká zejména škol, kde je v centrálně hodnoceném didaktickém testu vysoká neúspěšnost. Ministerstvo v rámci detailního hodnocení dopadů návrhu zákona přímo předpokládá, že snížení možné neúspěšnosti v těchto dvou zkouškách pomůže zmírnit nárůst propadlíků, jenž vznikne, až bude zavedena povinná maturita z matematiky.

„Je otázkou, zda nejde o hledání pragmatické cesty, jak se vyrovnat s potenciálně vysokým počtem neúspěšných maturantů. To by byl skutečně technokratický cynismus,“ říká vedoucí komunikace EDUin Bob Kartous.

Ministerstvo současně doplňuje, že návrh má jít naproti dvouúrovňové stavbě kurikula, které předpokládá, že každá škola bude mít do určité míry jiný obsah vzdělávání, tudíž i jiné výstupní zkoušky.

Praktický problém se může skrývat ve financování přenosu odpovědnosti na školy. Ministerstvo školství v důvodové zprávě uvádí, že v důsledku odlehčení práce v CERMATu by se po roce 2021 mělo uspořit zhruba 21 milionů korun. Návrh neuvádí, jak bude finančně kompenzována práce učitelů, kteří budou mít povinnost žákovské slohy opravovat.

Byť návratem k hodnocení ve školách dojde z velké části je snížení formalizace hodnocení písemných prací a k posílení faktoru znalosti individuality maturanta, kromě možné snahy učitelů pomáhat svým žákům lze očekávat i nárůst rozdílů v přístupu k výuce. Zatímco na řadě škol může změna vést k pokroku a zavedení například argumentačních esejí či větší čtenářské reflexi v ústní části, nic nebude omezovat další školy, aby se zde vrátily k memorování a netvůrčím slohovým útvarům.

V neposlední řadě jsou uzpůsobení zkoušek žákům s hendikepem, jako je třebas dysgrafie nebo dyslexie. Školy by po změně zákona ztratily podporu, kterou nyní CERMAT v tomto ohledu vyvíjí, proto je důležité se ptát, zda by tito žáci nepřišli k újmě snížením spravedlivosti zkoušky.

„Vzhledem k přípravám Strategie vzdělávací politiky do roku 2030 a změnám v rámcových vzdělávacích programech je nejasné, jak s tím snaha uvolnit centralizaci maturit souvisí. Je skutečné možné, že má jít jen o kompenzaci předpokládaného růstu propadlíků, příp. možnost ušetřit. Maturitu i jiné high stakes zkoušky je třeba pojmout jako prostředek k tomu, jak posílit důraz na žádoucí obsah a formu vzdělávání, což v současné podobě naplňováno není. Proto by reforma maturit měla být mnohem hlubší a měla by jít ruku v ruce se stanovenými cíli strategie 2030. Současný koncept nepodporuje stanovené cíle vzdělávání a je třeba se zamyslet nad tím, jak by vlastně výstupní zkouška na SŠ měla vypadat. Nabízí se pojetí maturit jako dlouhodobého projektu, jenž je uzavřen obhajobou. Takové pojetí mnohem více posiluje komplexitu přípravy a dává tím školám zcela odlišné zadání,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

Praha, 4. dubna – Propast ve výsledcích žáků se napříč kraji rychle stává jedním z nejpalčivějších problémů vzdělávací soustavy. Závěry měření žákovských znalostí ukazují, že navzdory ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu statusu (ESCS) žáků dochází v určitých krajích ke statisticky významně horším výsledkům, než jakých by dosáhli například v Praze. Ve stejných krajích pak převládá větší nabídka odborného vzdělávání oproti všeobecnému vzdělávání. V rámci struktury odborného poté převažují obory končící učňovským listem oproti těm s maturitou. V hlavním městě, které historicky dosahuje nejlepších výsledků, je struktura oborů středního školství opačná. EDUin varuje před významnými disparitami mezi kraji vedoucími k reprodukci nerovností ve společnosti.

Jedním ze základních poslání formálního vzdělávání je umožňovat spravedlivý osobnostní a akademický růst každého dítěte bez ohledu na to, z jaké rodiny pochází nebo jaké má vzdělávací potřeby. Mezinárodní šetření jako PISA od OECD, zjišťování České školní inspekce nebo výsledky CERMATu, organizátora maturit a jednotných přijímacích zkoušek, nicméně ukazují, že mezi školami a kraji panují významné rozdíly. Nejhorších výsledků soustavně dosahují kraje Karlovarský a Ústecký, mezi problematické se řadí i Moravskoslezský.

„Prakticky to znamená, že žákovi se dostává kvalitou jiného vzdělání, pokud se narodí v Ústí nad Labem, nebo v Praze. Podle šetření PISA žáci v hlavním městě dosahují téměř o 20 procent lepších výsledků než v Ústeckém nebo Karlovarském kraji,“ říká Bohumil Kartous, vedoucí komunikace EDUin. Ve zmíněných krajích, ale ještě v Jihočeském, Plzeňském, Pardubickém a Středočeském nelze za horší úspěšností hledat méně podnětné rodinné prostředí žáků – naopak školy těchto krajů oproti ostatním vyprodukovaly nižší výsledky žáků, než by odpovídalo jejich průměrnému ESCS.

V případě závěrů pro Ústecký a Karlovarský kraj je však vždy nutné mít na zřeteli, že se jedná z hlediska dílčích socioekonomických indikátorů (např. HDP na obyvatele, úroveň mezd, zaměstnanost, úroveň dosaženého vzdělání obyvatel atd.) o kraje, které dosahují nejnižších průměrných hodnot. Vše je dáno složitým historickým a v návaznosti sociálním a ekonomickým vývojem ve spojení s výraznou migrací obyvatel a změnami v hospodářské struktuře krajů. Obecně pak kraje koncentrují výrazný podíl sociálně vyloučených lokalit a s ohledem na uvedené i žáků s nižším socioekonomickým statusem.

Přestože Česká republika netrpí v porovnání s ostatními evropskými zeměmi vysokým počtem předčasných odchodů ze vzdělávání, situace ve dvou jmenovaných krajích se vymyká oproti ostatním s 15,6% mírou předčasných odchodů ze vzdělávání oproti celkovému průměru ČR na 6,7 %. V obou krajích je také malý podíl všeobecného sekundárního školství, u odborného převažují školy ukončené učňovským listem a v neposlední řadě stojí minimum lyceí jako odborných škol, které mají vést k pokračování ve studiu na vysoké škole.

Snižování regionálních rozdílů má být jednou z nejdůležitějších vládních priorit. Zejména jde o podporu příležitostí v nejvíce postižených krajích, které budou atraktivní pro lidi s vyšším vzděláním, případně o podporu konektivity s místy koncentrujícími příležitosti (snížení potřeby stěhovat se). „Vládní program Restart pomáhající problematickým krajům musí více cílit na vzdělávání. Rovněž krajští zřizovatelé musí převzít zodpovědnost a podpořit rozvoj kvalitního školství. Nad alarmujícími nerovnostmi, o nichž opakovaně informuje každoročně zveřejňovaný Audit vzdělávacího systému, nesmíme zavírat oči,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

Ocenění za inovace ve vzdělávání EDUína 2018 získaly organizace, které reagují na dlouho přehlížené problémy

Praha 29. března 2019 – Slavnostní večer ocenění EDUína, který proběhl na Den učitelů 28. března, přinesl všem zúčastněným novou naději a energii do další práce na zlepšování českého vzdělávání. Oceněny byly nejen vzdělávací projekty věnující se mateřským, základním i středním školám, ale i novináři, kteří svojí prací zkvalitňují diskuzi o vzdělávání.

Nově zavedenou kategorií pro novináře informující o problematice vzdělávání upozorňuje organizátor na význam dostupnosti kvalitních informací a oceňuje redakce, které svým redaktorům poskytují prostor pro kvalifikovanou a systematickou práci na vzdělávacích tématech.

Mezi vzdělávacími projekty vybírala své favority odborná porota v průběhu slavnostního večera po živých prezentacích finalistů a veřejnost v on-line hlasování. Mezi oceněnými v obou kategoriích dominovala přímá práce na místech a problémech, nad kterými již dlouho zavíráme oči – kvalita života ve vyloučených lokalitách, smysluplnost středoškolského vzdělávání, klimatická změna a výuka informatiky. Všechny oceněné projekty staví na aktivním přístupu, zodpovědnosti a spolupráci.

EDUína Media:

  1. místo za kvalitní informování o proměně výuky informatiky: Jiří Nádoba (Respekt), Není cesty zpět

Porota ocenila kvalitní zpracování tématu proměny ICT vzdělávání na základních školách, včetně zasazení do historického kontextu a upozornění na revolučnost změn, jež školy čekají. Vyzdvihla i věcnost zpracování a důraz na pro veřejnost do té doby málo známé složky digitální a počítačové gramotnosti. Zároveň upozornila, že text zkvalitňuje debatu i tím, že překonává zažité pohledy na vzdělávání a ukazuje, co je třeba změnit a obětovat.

Čestné uznání za kvalitní pokus vnést světlo do důležitého tématu učitelských platů: Jan Boček, Pavla Lioliasová (iROZHLAS.cz), Mají učitelé průměrně 39 tisíc, jak tvrdí ministerstvo? Data, ze kterých by to šlo spočítat, neexistují

Porota ocenila dlouhodobou snahu datového týmu serveru irozhlas.cz přinášet na datech vystavěná sdělení z oblasti vzdělávací politiky. Dále ocenila snahu přinést nové a ověřitelné informace do dlouhodobé debaty o učitelských platech a vizualizovat je způsobem přístupným pro každého zájemce z řad veřejnosti.

Čestné uznání za nastolování důležitých témat: The Student Times

Porota ocenila projekt The Student Times za dlouhodobou snahu vytvářet prostor pro publikování studentských názorů v oblasti vzdělávání a vzdělávací politiky. Dále vyzdvihla, že redakce nabízí příležitost a redakční podporu pro nové autory a váží si jejich schopnosti přinášet z této oblasti nové úhly pohledu a důležitá témata, která v ostatních médiích nezískala pozornost.

Cena odborné poroty:

  1. místo: Žákovské parlamenty v sociálně vyloučených lokalitách (CEDU – Centrum pro demokratické učení, o.p.s.) – efektivní nástroj občanského vzdělávání, který může v sociálně vyloučených lokalitách navracet důvěru v demokratický systém a jednotlivcům sebedůvěru i pocit, že věci ve svém okolí dokáží měnit.

Porota ocenila, že projekt vrací naději a sebedůvěru těm, nad kterými jsme již často zlomili hůl.

  1. místo: ALT (Pedagogové gymnázia Na Zatlance, Praha) – veřejný gymnaziální program, který se snaží hledat odpověď na otázku, jak má vypadat vzdělávání pro současný svět. Využívá výuku v integrovaných tematických blocích, formativní zpětnou vazbu, cílený osobnostní rozvoj nebo např. výuku v projektech a expedicích.

Porota vyzdvihla, že program ALT realizuje sen o smysluplném veřejném středoškolském vzdělávání a inspiruje k jeho naplňování i další školy.

  1. místo: Stavitelé města – součást Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu. Žáci mapují lokality zranitelné vůči změně klimatu v okolí školy, navrhují adaptační opatření, své návrhy zpracují a představí je zastupitelům a úředníkům MHMP. Vítězné návrhy získají finanční prostředky na realizaci.

Porota ocenila zaměření na důležité téma, projektový a prožitkový způsob práce a v neposlední řadě práci s těmi, kteří mají naši budoucnost ve svých rukách, tedy s dětmi.

Cena veřejnosti:

V on-line hlasování bylo rozdáno celkem 3760 platných hlasů.

  1. místo: ALT (Pedagogové gymnázia Na Zatlance, Praha) – veřejný gymnaziální program, který se snaží hledat odpověď na otázku, jak má vypadat vzdělávání pro současný svět. Využívá výuku v integrovaných tematických blocích, formativní zpětnou vazbu, cílený osobnostní rozvoj nebo např. výuku v projektech a expedicích.
  2. místo: PRIM – Podpora rozvíjení informatického myšlení (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) – komplexní změna školního předmětu informatika, která vzniká spoluprací všech pedagogických fakult v ČR. Mění zaměření předmětu z uživatelského ovládání počítače na robotiku, programování, porozumění světu počítačů.
  3. místo: Žákovské parlamenty v sociálně vyloučených lokalitách (CEDU – Centrum pro demokratické učení, o.p.s.) – efektivní nástroj občanského vzdělávání, který může v sociálně vyloučených lokalitách navracet důvěru v demokratický systém a jednotlivcům sebedůvěru i pocit, že věci ve svém okolí dokáží měnit.

Ocenění za mimořádný počin v oblasti vzdělávání získal za svoji mnohaletou komplexní práci s rizikovou mládeží boxer Stanislav Tišer.

Do Auly slávy byl uveden PhDr. Ondřej Hausenblas. Toto ocenění za dlouhodobý a systematický přínos vzdělávání v předchozích letech získali: Jana Nováčková, Jana Hrubá, Jan Sokol a Milan Hejný.

Honza Dolínek, výkonný ředitel EDUinu, v závěru večera řekl: „Jan Amos Komenský se již dávno zamýšlel nad jednou velkou vzdělávací inovací, kterou popsal v otázce “Kterak učiniti, aby člověk znal dobré, chtěl dobré a činil dobré, a to i když se nikdo nedívá?”. Vážíme si toho, že většina projektů, organizací a lidí okolo EDUíny svou podstatou tento odkaz naplňuje, i když je velký kus práce ještě před námi. Děkujeme vám.“

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 27. března – Na své učitele vzpomínají ve spotu například moderátor Martin Veselovský, herečka Martha Issová, či kardiochirurg Jan Pirk. Kromě pozitivních reakcí zaznamenal spot také vysokou sledovanost – jenom na sociálních sítích ho zhlédlo již přes 160 000 uživatelů. Rekordní je také počet nominací, které veřejnost na cenu Global Teacher Prize CR poslala – od začátku ledna se jich sešlo téměř 700.

Ve spotu, který se natáčel na začátku ledna, na svá školní léta vzpomíná 15 zajímavých osobností českého veřejného života. Bez ohledu na různorodost věku a profesního zaměření se všichni shodli na tom, že velké očekávání po příchodu do školy velmi rychle vystřídalo rozčarování. Většina ale přesto během školních let potkala pedagoga, který je dovedl nadchnout, inspirovat či je dokonce nasměrovat k budoucímu povolání.

Podobnou zkušenost přiznává i autor spotu, režisér Stanislav Adámek: „Dodnes vzpomínám na svého učitele na střední škole, který ve mně otevřel do té doby netušené obzory a nasměroval mě k tomu, co dělám nyní. Říkal jsem si, že tuto zkušenost by mohli mít i jiní, ale to, že si na učitele, kteří v jejich životě sehráli zásadní roli, vzpomněla většina účinkujících, mě samotného překvapilo.“

Spot se prostřednictvím sociálních sítí rychle šířil právě díky této pozitivní zkušenosti, se kterou se značná část veřejnosti mohla identifikovat. Jenom na sociálních sítích zhlédlo video přes 160 000 uživatelů,  kteří ho společně s osobními vzpomínkami na své učitele sdíleli mezi svými přáteli. To mělo v letošním druhém ročníku ceny za následek neuvěřitelný nárůst nominací zajímavých učitelů – celkem se jich sešlo téměř 700. Nominace jsou oproti minulým ročníkům unikátní také tím, že je mezi nimi řada pedagogů, kteří již svoje povolání nevykonávají a nechybí ani nominace in-memoriam. Důvod k nominacím těchto učitelů je shodný – příležitost poděkovat za vše, co v životě svých žáků znamenali.

Pozitivní reakce na spot potěšily i Marii Mališkovou, manažerku CSR a sponzoringu společnosti O2, která je letos hlavním partnerem ceny: „O rozvoj mladých lidí a stav českého vzdělávání se zajímáme dlouhodobě. Uvědomujeme si, že potřebná změna a modernizace celého systému závisí také na postoji a připravenosti učitelů. A proto si právě ti, kteří přinášejí do vzdělávání inovativní přístup, zaslouží ocenit a podpořit.“

Ředitel organizace EDUin, Honza Dolínek, vnímá průběh letošního ročníku velmi pozitivně: „Je skvělé, že veřejnost si začíná stále více uvědomovat důležitost učitelského povolání pro budoucí směřování nás všech. Pro dosažení jakýchkoliv změn k lepšímu je taková podpora nezbytná.“

Přijímání nominací bylo uzavřené 22. března, učitelé se do ceny mohou přihlašovat do konce března.

 

Přečtěte si celý článek

V Praze dne 18. 3. 2019 – Poslanecká sněmovna schválila vznik samostatné Národní sportovní agentury, prostřednictvím které má být financován sport v ČR. Doposud byly dotace a podpora sportu zprostředkovány ministerstvem školství. Vláda tvrdí, že dojde k vyšší transparentnosti při rozdělování peněz. Nepředstavila však žádný konkrétní plán k tomu, jak soustředit prostředky k těm dětem a mladým lidem, kteří podporu nejvíce potřebují.

Sport patří v oblasti neformální výchovy a vzdělávání k nejdůležitějším oblastem rozvoje dětí a mladých lidí. Sportovní svazy patří mezi neziskovými organizacemi k největším příjemcům dotací ze státního rozpočtu. Zároveň se ale nedaří dovést prostředky k dětem, které to vzhledem ke svým ekonomickým a sociálním podmínkám nejvíce potřebují a u nichž by zároveň sport mohl sloužit nejen k významnému posílení individuálního osobnostního rozvoje, ale také by mohl přispět k jejich sociální mobilitě.

Samotná strukturální změna nezaručuje, že dojde ve financování sportu ke změnám tohoto typu. Vláda ani nedeklarovala, že by právě tento cíl měl být prostřednictvím agentury naplněn. Cílem má být “zvýšení transparentnosti”, a to prostřednictvím týchž sportovních svazů, které reprezentují dosavadní problém s netransparentností.

Pokud by mělo dojít k podstatným změnám ve financování sportu, bylo by třeba oddělit jednoznačně financování podpory sportu na základní úrovni (dle smysluplné koncepce) od podpory profesionálního sportu. Tyto dva rozpočty by neměly být spojovány dohromady, aby nedocházelo k přelévání peněz ve prospěch “velkého” sportu na úkor společensky mnohem důležitější podpory fyzické odolnosti dětí a mladých lidí.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “Pokud by založení agentury přineslo více prostředků mladým lidem, kteří takovou podporu nutně potřebují, pak jsem všemi deseti pro. Důvěra v to, že se tak stane na základě úsudku současného premiéra a v čele s bývalým profesionálním hokejistou, však příliš vysoká není.”

Kontakty:

Bob Kartous, tiskový mluvčí EDUin
e-mail: bob.kartous@eduin.cz, mobil: 607 727 370

Poznámky pro editory: 

  • O založení Národní sportovní agentury ZDE.
  • Sportovní svazy jako neziskoví příjemci dotací z národního rozpočtu ZDE.
  • K příběhu mladého romského vzpěrače a financování sportu ZDE.
  • Koncepce podpory sportu 2016 – 2025 ZDE.

 

Přečtěte si celý článek

V podkladech pro tiskovou zprávu EDUinu vydanou dne 11. března 2019 s titulkem Analýza propadovosti – Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku jsem se dopustil chyby, za kterou se čtenářům ještě jednou omlouvám. Spočívala v tom, že jsem hodnocení písemných prací z češtiny, které žáci psali v roce 2013 jako součást společné části maturitní zkoušky, zahrnul pod centrální hodnocení organizované Cermatem, ačkoli práce byly tehdy hodnoceny na školách. Zdrojová data jsem proto přepočítal. Jaké jsou tedy správné číselné výsledky téže jednoduché analýzy? Budou-li interpretovány stejně jako poprvé, co z původní tiskové zprávy už neplatí? A co naopak platí i nadále?

  1. Počty hodnocení na školách a v Centru se změnily ze 3 a 3 na 4 a 2

Původně stejné počty se tedy změnily na nepoměr, v němž srovnávání přestalo být korektní. U čtyř hodnocení totiž existuje ze zřejmých důvodů více příležitostí, aby maximální výkyv mezi jejich výsledky byl větší než u hodnocení dvou – zde například kvůli třikrát delšímu časovému rozpětí.

  1. Jaké jsou nové hodnoty maximálních výkyvů ve výsledcích hodnocení?

Největší výkyv propadovosti při hodnocení na školách je mezi začátkem a koncem čtyřletého období 2013–2016 a činí 0,86 procentního bodu. Rozdíl mezi oběma hodnotami propadovosti centrálního hodnocení za období 2017–2018 činí 0,50 procentního bodu. Po přepočtu velikosti těchto maximálních výkyvů na průměrný počet 66 693 žáků za sledované období 2013–2018 to znamená maximální výkyv 572 propadlíků při školním hodnocení a maximální výkyv 329 propadlíků při hodnocení centrálním.

  1. Důsledky pro titulek tiskové zprávy

Čistě technicky z toho vyplývá, že informace „Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku“ není pravdivá. Korektnější srovnání ovšem bude možné už po letošním jarním kole. Přál bych maturantům, aby naznačený „trend“ meziročního nárůstu propadovosti při centrálním hodnocení nepokračoval. Bude-li však pokračovat, informace „Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku“ jako interpretace těchto jednoduchých dat už za dva měsíce zase pravdivá bude. Rozdíl v propadovosti za tři ročníky by totiž činil 1,00 procentního bodu, a byl by tedy větší než maximální výkyv 0,86 procentního bodu zjištěný u čtyř ročníků hodnocení na školách.

  1. Důsledky pro argumentaci, že spory kvůli počtům propadlíků jsou absurdní

Zatímco původní rozdíl mezi počty propadlíků, které odpovídají maximálním výkyvům, činil 587 žáků, nyní činí pouze 243 žáků (572 – 329 = 243). Ukazuje se tedy, že zmíněné spory jsou z tohoto hlediska ještě výrazně absurdnější. Tento hlavní argument tiskové zprávy proto získal na síle.

  1. Tatáž argumentace vyjádřená jinými slovy

Protože jsem z komentářů pod tiskovou zprávou nabyl dojmu, že některým diskutujícím unikla podstata argumentace, dovolím si ji vysvětlit podrobněji.

Pokud je mi známo, neexistují žádné veřejně dostupné informace o dvojím nezávislém hodnocení reprezentativních vzorků písemných prací, které by umožnily korektně srovnat výsledky práce hodnotitelů na školách s výsledky práce centrálních hodnotitelů. Provedení takových hodnocení jsem v minulosti několikrát navrhoval, ale marně. Ukazatele typu „počet propadlíků“, případně „počet podaných odvolání“ jsou totiž jen velmi dílčí (například odvolání může podat každý maturant – důležité je, kolika odvoláním je nakonec vyhověno a z jakých důvodů). Počty propadnuvších prvomaturantů jsou nicméně veřejně dostupné v souvislé časové řadě a – upřímně řečeno – hodně žáků zajímá hlavně to, aby nepropadli.

Na jediné mně známé dvojí hodnocení vzorku písemných prací, jež ovšem pokládám za nekorektní, se odvolávala důvodová zpráva k novele školského zákona, kterou se s účinností od jara 2017 vrátilo hodnocení písemných prací do Centra. Tisková zpráva citovala má slova, jimiž jsem použitý argument označil za zfalšovaný. Odkaz na důvody, které pro to mám, je uveden na konci.  Z dnešního pohledu je pak možné dodat, že argument byl vyvrácen rovněž samotným návratem k centrálnímu hodnocení v roce 2017.

Tisková zpráva srovnávala rozdíl mezi maximálními výkyvy centrálního a školního hodnocení, který se zmenšil a po opravě činí pouhých 242 žáků. Centralisté volají po větším počtu propadlíků, který pokládají za přiměřenější úrovni některých písemných prací, s nimiž se při centrálním hodnocení setkávají. Absurditu sporů mezi centralisty a decentralisty spatřovala tisková zpráva v tom, že ve zdánlivě objektivním maturitním testu z češtiny jde o řádově větší výkyvy. Například v roce 2017 upravily dosud neznámé osoby bodování nejméně pěti uzavřených úloh. Podle tehdejšího ředitele Cermatu neexistují pro bodování úloh žádná pravidla. Cermat přitom zjevně nedodržuje ani zadání ministerstva školství, které požaduje meziročně srovnatelnou náročnost maturitního testu. Lze se o tom snadno přesvědčit v oficiálních analýzách výsledků maturitní zkoušky. Zmíněná úprava vedla ke změně v počtu propadlíků o 4 379 žáků. To je – po přepočtu na stejné počty maturujících žáků – dvacetkrát (!) více, než činí rozdíl ve výkyvech hodnocení písemných prací, o který se přou centralisté s decentralisty.

Za svými slovy citovanými na konci tiskové zprávy EDUinu z 11. března 2019 si proto i nadále stojím.

————————————————————————————————————————

Odůvodnění, proč nebyla oficiální argumentace pro návrat k centrálnímu hodnocení korektní,
naleznete například ZDE.

Tisková zpráva tehdejšího ředitele Cermatu, v níž konstatoval, že pro bodování testových úloh neexistují žádná pravidla, byla zveřejněna ZDE.

Oficiální grafy trendů vývoje výsledků maturitních testů z češtiny jsou na straně 12 analytického materiálu uveřejněného ZDE.

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 14. března – S určitou nadsázkou lze tvrdit, že společné vzdělávání v ČR neexistuje. Už mateřské školy vytvářejí finanční bariéru, jde-li o školy neveřejné. Některé základní školy otevírají výběrové třídy již pro prvňáčky, nejčastěji zaměřené na rozšířenou výuku jazyků. Další dělení přichází v pátých a sedmých třídách, kdy část žáků odchází na víceletá gymnázia. Do deváté třídy základní školy postupují mnohde jen žáci, kteří se buď chtějí hlásit na odbornou školu, nebo neuspěli. A právě tento neúspěch, jak opakovaně ukazují výzkumy, je do velké míry závislý na socioekonomickém statusu rodinu, případně kulturním kapitálu, který umí rodiče dítěti předat. EDUin upozorňuje na rigidní strukturu školství, která napomáhá reprodukovat vzdělávací nerovnosti.

Problém nerovností ve vzdělávání má více rovin. První je samotná struktura systému, který nabízí řadu kolejí pro různé typy dětí. Ačkoliv původním záměrem víceletých gymnázií bylo poskytnout podporu nadaným dětem, dnes je navštěvují děti všech akademických dovedností. Rozdíl oproti srovnatelným ročníkům základních škol, jak vyplynulo z výzkumu CLoSE, je, že na víceletých gymnáziích se koncentrují dětí z lépe postavených rodin. Výzkum nenašel ani jediné víceleté gymnázium, kde by souhrnný socioekonomický status byl pod průměrem, jako tomu bylo u řady základních škol.

„Systém aktuálně vychází vstříc rodičům, kteří chtějí dítě dostat co nejdál, i navzdory tomu, že pro to nemusí mít předpoklady. Intenzivní motivace získat vzdělání, intenzivní doučování, rodičovský zájem, popohánění, to jsou faktory, které rozhodují do značné míry o tom, zda se dítě dostane na gymnázium a posléze na vysokou školu,“ vysvětluje Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin. Kvůli neustálému filtrování žáků do jednotlivých kolejí se pak homogenizuje kolektiv jak z pohledu rodinného zázemí, tak z hlediska motivace a zájmu o učení. Na opačném spektru proto zůstávají nejméně náročná střední odborná učiliště, která navštěvují veskrze žáci dříve neúspěšní, demotivovaní, často s nespravedlivě získaným pocitem o své “nevzdělavatelnosti”.

Systém, který má až kastovní povahu, není v souladu s moderními trendy ve vzdělávání. Celosvětově je kladen důraz na vzdělanostní společnost a s ní spojenou sociální mobilitu. Děti se učí společně až do svých 15, někdy až 18 let.

Další rovina problému nespravedlivého přístupu ke vzdělávání spočívá v rozdílech mezi školami. Některé školy, včetně základních, mají vhodné umístění v kraji a potažmo spádovou oblast s dobře připravenými dětmi, umí nabírat kvalitní učitele a děti posouvají více dopředu. Takové školy překonají i víceletá gymnázia. Jenže řada rodičů nemá možnost nebo se neumí na vzniklém trhu s veřejnými školami pohybovat a jsou tak odkázáni na školu nejbližší jejich bydlišti.

EDUin se tématu selektivního školství a společenské koheze komplexně věnoval ve svém každoročním Auditu vzdělávacího systému. V něm doporučuje, aby systém prošel významnou reformou struktury středního školství, která by posílila společné vzdělávání a omezila faktické dělení dětí na základě podnětnosti rodinného zázemí. Zároveň EDUin navrhuje posílit cílená opatření pro školy, které čelí větším výzvám a mají podprůměrné výsledky. „Současné nastavení tvoří příkopy ve společnosti, o nichž tak často mluví sociologové a politici. Systém, který jen reprodukuje bohatství nebo chudobu zákonitě vede k nedůvěře vůči státu pramenící od skupiny, která z toho vyjde hůř,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

V Praze 11. 3. 2019 – Návrh novely školského zákona, která vrací hodnocení písemných prací do škol, vyvolal podrážděné reakce centralistů. Oficiální data zveřejněná na stránce www.novamaturita.cz ovšem ukazují, že v případě slohových prací z češtiny je ministerský návrh oprávněný. Meziroční výkyvy podílu propadlíků jsou totiž při hodnocení ve školách přibližně třikrát menší než při hodnocení v centru. Hodnocení na školách je tedy předvídatelnější a lépe odolává vnějším tlakům. Naznačuje to jednoduchý rozbor propadovosti provedený Oldřichem Botlíkem, který se dlouhodobě věnuje měření výsledků vzdělávání.

Vnější tlak na změny v počtu úspěšných či neúspěšných maturantů je patrný při pohledu na počty propadnuvších maturantů v jednotlivých letech, a to v různých částech společné části maturitní zkoušky. V souvislosti s písemnými pracemi lze poukázat například na rok 2017: bylo žádoucí prokázat, že centrální hodnotitelé nezachraňují před propadnutím maturanty, jejichž práce byly „na hraně“.

Níže uvádíme tabulku týkající se písemných prací z češtiny. V centru (Cermat) se hodnotilo v roce 2013 a potom znovu v letech 2017 a 2018 (šedý podklad), ve školách v období 2014–2016. Největší rozdíl mezi procenty propadovosti vyprodukovanými centrem činil 1,33 %, zatímco hodnocení na školách mělo výkyvy jen do rozsahu 0,45 %, tedy takřka třikrát menší (3 × 0,45 = 1,35).

Je užitečné představit si, co to znamená v počtech žáků. Protože v období 2013–2018 se pořád měnily počty žáků, kteří písemnou práci psali, je v následující tabulce uveden přepočet na průměrný počet žáků za období 2013–2018, a to se stejnými procenty propadovosti. Průměr je větší než počty žáků v posledních čtyřech ročnících. Největší rozdíl mezi počty propadlíků vyprodukovaných centrem činil 886 žáků, zatímco hodnocení na školách mělo výkyvy jen do rozsahu 299 žáků. Což je zase přibližně třikrát méně.

Obhájci centrálního hodnocení písemných prací z českého jazyka se tedy ve skutečnosti přou o pouhých 587 žáků (886 – 299 = 587), kteří nepropadli. Chtějí totiž, aby takoví žáci v důsledku návratu hodnocení do centra propadali. Přitom i zdánlivě objektivní maturitní test (neboť většinu „hodnocení“ provádí počítač) nabízí případným manipulacím v centru mnohem větší prostor. Například na jaře 2017 provedly dosud neznámé osoby meziroční změnu hodnocení nejméně pěti testových úloh standardního formátu, v jejímž důsledku propadlo v testu 5 896 žáků. Bez této změny by jich v testu propadlo 10 275, což je o 4 379 žáků více. Změna byla provedena v úlohách, kde byla možná technicky, a vedla například k tomu, že náhodným tipováním bylo možné získat 1 bod s pravděpodobností 15/16. Tím mj. zcela popřela oficiální důvod zavedení tzv. částečně otevřených úloh, jímž bylo zabránit úspěchu při náhodném tipování. V úlohách bez nabídky, v nichž žáci tvoří odpověď sami, se totiž tipovat nedá.

Oldřich Botlík, iniciativa Maturitní data – odtajněno, řekl: „U hodnocení písemných prací z češtiny se vždy mluvilo jen o spravedlivosti hodnocení těch žáků, jimž hrozilo propadnutí. Pohled na oficiální data ovšem potvrdil, že argumenty, které pomohly prosadit návrat hodnocení do centra počínaje rokem 2017, byly zfalšované: rozdíl v počtech propadlíků totiž nestojí za řeč. Při  hodnocení na školách zmizí nejen dodávání výsledků v posledních hodinách před ústní zkouškou. Zásadní změnou je především posílení odpovědnosti hodnotitelů: budou moci (a současně muset) svým žákům ukázat, které případné nedostatky jejich slohových prací vedly k horšímu hodnocení.

Bob Kartous, vedoucí analýzy a komunikace EDUin, řekl: „Opakovaně se ukazuje, že manipulace s hodnocením jednotlivých částí společné části maturit mají postupný cíl: nenápadně zvyšovat počet neúspěšných maturantů. Meziroční změny v hodnocení testů i v hodnocení písemných prací vedou v konečném důsledku k naplňování takového zadání. Samotný fakt narůstajícího počtu neúspěšných maturantů je poté naprosto diletantsky interpretován jako snižující se úroveň maturantů a je zneužíván k argumentaci pro zavádění dalších restrikcí, jako je cut-off score v přijímacích zkouškách na SŠ. Navrhovaná změna hodnotit písemné práce z českého jazyka ve školách může dílčím způsobem snížit tento uměle vyvolaný tlak a nespravedlnost, nicméně jde spíše o kosmetickou změnu. V případě maturitní zkoušky je nutné uvažovat o mnohem rozsáhlejších změnách, jak navrhujeme například v Auditu vzdělávacího systému v ČR.“

Přečtěte si celý článek

Praha, 8. března – Před volbami byla priorita školství jasná. Učitelům se musí znatelně přidat, jinak poklesne nejen kvalita, ale i jejich počet. Vláda si proto dala za cíl, aby učitelé na výplatních páskách v roce 2021 našli v průměru o 50 procent více, než měli v roce 2017. Jenže tento slib se nepropsal do střednědobého výhledu státního rozpočtu pro roky 2020 a 2021. Není proto jisté, zda budou platy učitelů dál růst slibovaným tempem 15 procent. Zejména v situaci, kdy Ministerstvo financí ČR chce na řadě míst škrtat. EDUin upozorňuje, že je kriticky důležité, aby růst pokračoval nastaveným tempem, a rostla tak významná součást atraktivity povolání.

Ačkoliv střednědobý výhled se přidáním na učitelské platy zabývá, dává ministerstvu školství na další rok ze státního rozpočtu pouze jednu miliardu navíc. Rok 2021 navíc zůstává na stejné hladině. Řečí čísel jde o změnu z 98 miliard korun letos na 100 pro další dva roky. Ministr školství Robert Plaga přitom podle ČTK již dříve uvedl, že na další růst odměn by potřeboval asi 14,5 miliard a v roce 2021 pak přibližně dalších pět miliard. Střednědobý výhled, který připravilo Ministerstvo financí a v polovině prosince minulého roku ho vzala na vědomí poslanecká sněmovna, tomu ale neodpovídá. Navíc mají růst i počty učitelů samotných, výhledově o 10 procent.

„Plánovaný rozpočet pro školství nereflektuje slib učitelům přidávat 15 procent k jejich mzdám napřesrok a znovu v roce 2021. Už v době příprav střednědobého výhledu státního rozpočtu jsme upozorňovali, že je důležité zde částky ukotvit. S pravděpodobným zpomalením růstu ekonomiky může naopak vzrůst potřeba šetřit na nesprávných místech,“ říká vedoucí komunikace EDUin Bob Kartous. Podle informací z médií chce stát začít drasticky škrtat a ušetřit pro příští rok celkem 25,3 miliardy korun. Původní informace neukazují na škrty v učitelských platech, rovněž ale nehovoří o jejich růstu, jak bylo proklamováno.

Učitelská profese mimo mateřské školy vyžaduje magisterský titul. Finanční ohodnocení nicméně v porovnání s jinými vysokoškolskými profesemi hrubě neobstojí. Výzkumníci z think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR totiž vloni informovali, že ani současný růst nestačí na vývoj mezd v jiných oborech. Průměrný učitelský plat v Česku dosahoval na pouhých 56 procent průměrné mzdy VŠ vzdělaných v ČR, zatímco v ekonomicky nejvyspělejších zemích světa učitelé mají kolem 85 procent tohoto průměru.

Pro zlepšení úrovně vzdělávání je výrazný růst učitelských platů prvním krokem. „Řada regionů a mikroregionů se potýká s nedostatkem kvalifikovaných zájemců o práci učitele. Poslední celostátní čísla dle aprobací jsou ale čtyři roky stará a ministerstvo připravuje jen nárazové šetření,“ vysvětluje Kartous. „Jak navýšení mezd, tak otevření učitelské profese pomůže ředitelům vybírat mezi kvalitnějšími kandidáty. Musíme mít na paměti, že úroveň školy přímo závisí na kvalitě jejích učitelů a vedení,“ doplňuje Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin.

Rovněž pregraduální příprava učitelů musí projít výraznou revizí. Současná podoba pedagogického vzdělání stále příliš často zakládá na oborových znalostech nebo dovednostech, nikoliv na pokročilé pedagogické práci s žáky. „Spolek studentů pedagogických fakult Otevřeno již dávno navrhl, jak by měla vypadat příprava učitelů v 21. století. Požadují více praxe ve školách, kreativity nebo kritického myšlení. Můžeme se také inspirovat moderním programem Učitel naživo, jenž tento přístup přejímá. Stále ale čekáme na veřejné vysoké školy, aby to reflektovaly,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

Praha, 28. února – V českém vzdělávacím systému byly postupně zavedeny plošné, státem připravované a garantované zkoušky na úrovni maturit (2011) a přijímací zkoušky na SŠ (2017). Tzv. high-stakes zkoušky mají významný vliv na modulaci vzdělávání na stupních, které jim předcházejí. Takové zkoušky vytvářejí spolu se vzdělávacími programy jednoznačné zadání vůči školám a učitelům: stávají se z hlediska přípravy prioritou, nejdůležitějším cílem vzdělávání. Odtud tedy pramení jejich vliv. Jejich současné nastavení posiluje mezigenerační vzdělanostní reprodukci a selektivitu v českém systému. Děje se tak kvůli úzkému zaměření na jazyky a matematiku. EDUin doporučuje sledovat celkový vývoj dítěte, jeho motivaci a adekvátně tomu uzpůsobit hodnotící nástroje. Žákovská portfolia, dlouhodobé projekty či větší volitelnost předmětů se nabízí jako možná východiska.

Audit vzdělávacího systému, který EDUin každoročně vydává, upozorňuje na klesající úspěšnost u maturitních zkoušek. Ta je podle dostupných informací způsobena změnami v náročnosti testů a jejich hodnocení. To je plně v gesci organizátora státních zkoušek CERMAT, který historicky měnil obtížnost na objednávku některých ředitelů škol, jimž přišla nedostatečná. Vyšší neúspěšnost u maturit posléze zavdala hejtmanům důvod ještě posilovat vliv klíčových zkoušek zavedením nepodkročitelné hranice. „Vliv testů CERMATu na vzdělávací dráhu dítěte je naprosto zásadní. Opakovaně se ovšem ukazuje, že testy jdou obsahově vstříc dětem z podnětnějšího prostředí. V praxi to znamená, že u zkoušek díky pomoci rodiny lépe uspějí děti z kulturně či ekonomicky bohatších rodin,“ říká vedoucí komunikace EDUin Bob Kartous.

Právě vliv jednotných přijímacích zkoušek a maturit na reprodukci vzdělávacích nerovností je v hledáčku akademiků z Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělávání Univerzity Karlovy nebo České školní inspekce. Ta ve svých závěrech tvrdí, že potenciál identifikovat uchazeče s předpoklady k úspěšnému zvládnutí studia by měly spíše zkoušky z čtenářské a matematické gramotnosti a obecných studijních předpokladů. „České školství by mělo jít naproti rozmanitosti dětí a umožnit hodnocení, které opravdu zohlední výsledky žákovy činnosti. I těch mimo školu. Jde například o žákovská portfolia, která mohla být relativně snadným prostředkem k posouzení mnohem širšího spektra charakteristik žákovy osobnosti,“ vysvětluje Kartous. Některé školy se již nyní o celistvý přístup snaží, ale stále jsou vázány státními testy s předepsanou váhou většinou 60 %.

V případě maturit by se změny měly více přizpůsobit současnému způsobu práce, který již nevyžaduje znát nepřeberná množství informací nazpaměť. To je stále požadavkem některých zkoušejících ve školních částech zkoušky dospělosti. Naopak, maturitní zkoušku by bylo záhodno pojmout jako komplexní ověření potenciálu žáka na konci střední školy. Forma celoročního projektu, ať už v podobě písemné práce, případně hmotného výrobku či kupříkladu software či založení funkční organizace, by prověřila mnohem širší spektrum znalostí a dovedností žáků.

Zatímco v jiných zemích si mohou žáci volit vlastní maturitní předměty a formy jejich splnění, Česko zatím lavíruje. „Stojíme před klíčovými rozhodnutími. Ministerstvo školství aktuálně připravuje Strategii rozvoje vzdělávací politiky do roku 2030, revizi rámcových vzdělávacích programů a klíčových zkoušek. Je potřeba postupovat koncepčně a jasně říct, jak má u nás vzdělávání vypadat. Školy by měly dostat od státu zadání především rozvíjet možnosti každého dítěte, a to nepůjde bez vědomé změny přijímacích zkoušek nebo maturit,“ uzavírá Kartous.

Přečtěte si celý článek

Praha, 20. února – Od roku 2017 probíhá příprava revize rámcových vzdělávacích programů (RVP), které tvoří páteř českého kurikulárního systému. Na jejich základě školy tvoří vlastní školní vzdělávací programy. Během minulého roku se odděleně začaly debatovat možné změny v tzv. high-stakes testech, tedy jednotných přijímacích zkouškách na střední školy a maturitní zkoušce. EDUin oceňuje odborný přístup k přípravě RVP Národním ústavem pro vzdělávání (NÚV), ale upozorňuje, že je zcela zásadní, aby úpravy standardizovaných testů byly vedeny v úzké koordinaci právě s revizí obsahu vzdělávání. Rovněž obsah revizí musí reflektovat 15 let změny ve společnosti z pohledu technologií i vývoje globálního trhu práce.

Od doby zavedení systému RVP uplynulo již bezmála 15 let a jejich revize je potřebná. Zejména bezprecedentní pokrok v oblasti technologií a potřeby stále více globalizovaného trhu práce kladou před školy značné výzvy, se kterými se nyní těžko potýkají. Podle tematické zprávy České školní inspekce z poloviny minulého roku učitelé s moderními technologiemi a digitálním obsahem pracují okrajově a žáci ve školách tak mohou mít s budoucím uplatněním problém. Nejčastěji používaným zdrojem byly vytištěné textové či obrazové materiály a jen v 7 % případů učitelé pracovali se zdroji, které vyžadují kritický výběr. Současná první aplikovaná revize kurikula týkající se právě informatiky je nyní pilotovaná a jejím cílem má být lepší využívání technologií napříč celým školním vzděláváním. Je důležité sledovat, jak budou školy na změny reagovat a poskytnout jim dostatečnou podporu, aby nedošlo jen k dekorativním nebo formálním úpravám.

Technologie nemění jen způsob učení, ale celou podstatu vzdělávání. Zatímco před 15 lety slovo smartphone většině lidí ještě nic neřeklo, dnes se přes chytré telefony podle výzkumu EU Kids Online 2018 na internet připojuje 98 % dětí ve školním věku. Reakce škol na tento fakt jsou ale nesystémové a liší se případ od případu. Tyto změny mají dalekosáhlé dopady na životy jednotlivců i společností, od způsobu komunikace, proměny v ekonomice přes oblast práce, dopady na politická rozhodování až po způsob trávení volného času či způsob výchovy dětí.

Tato historicky ojedinělá epocha klade před vzdělávací systémy po celém světě velmi složitou výzvu: na jedné straně musí zajišťovat kulturní kontinuitu a společenskou homogenitu, což ale předpokládá pochopení aktuálního stavu a přípravu dětí a mladých lidí na rekonfigurovanou skutečnost. Dosavadní vývoj ukazuje, že měnící se realita předpokládá měnící se spektrum dovedností a znalostí. Jde o tzv. soft-skills, které jsou již v současných RVP fakticky součástí klíčových kompetencí, k nimž má žáky vést ideálně každý předmět. Česká školní inspekce ovšem konstatuje, že ve výuce jsou často buď zcela opomíjeny, nebo jsou rozvíjeny většinou nezáměrně či intuitivně. Proto je podstatné podpořit vzdělávání ve školách směrem, který bude u dětí klíčové kompetence systematicky budovat a nezastaví se u výkladu jako formy výuky, která je v českých školách stále silně přítomná.

Veškeré obsahové a koncepční změny zůstanou poloviční, nedojde-li k patřičným úpravám high-stakes testů, na nichž dnes školy často zakládají svou výuku v posledních ročnících. Přestože NÚV s novým pojetím standardizovaných testů počítá, a to dokonce s příkladnou myšlenkou přidání žákovských portfolií jako jejich součásti, je třeba připomenout, že jejich změny probíhají odděleně. Audit vzdělávacího systému, který EDUin každoročně vydává, upozorňuje, že změny klíčových částí vzdělávání by měly být sjednoceny nejlépe pod připravovanou Strategií vzdělávací politiky 2030. Z hlediska řešení koncepčních změn je vhodné se inspirovat z již existujících reforem vzdělávacích systémů v zahraničí, jako je Finsko nebo Holandsko. Nekoordinace systémových změn a poloviční řešení se totiž ukazují jako největší slabina českého školství.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “S přípravou Strategie 2030 je možné nastartovat v českém vzdělávání proces, v němž řízení vzdělávací politiky sleduje dlouhodobě stanovené cíle, a jednotlivé kroky podporují jejich dosažení. V současnosti je to naopak a některé nápady, jako třeba cut-off skóre, jsou přímo v rozporu s dosavadní Strategií. I změny v kurikulu mají logicky následovat vizi.”

Přečtěte si celý článek

V Praze dne 18. 2. 2019 – Národní stát jako priorita ve vzdělávání žáků českých mateřských, základních a středních škol. Poznání o evropské integraci nahrazeno “pochopením spolupráce evropských zemí vycházejících z téhož kulturního odkazu jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku”. Zdůraznění “antického a křesťansko-židovského kulturního odkazu”. Tyto novinky se mají dle novely objevit v druhém paragrafu školského zákona, jenž shrnuje zásady a cíle vzdělávání. Návrh je motivován údajnou snahou “zlepšit občanské vzdělávání”. Skupina poslanců chce tímto způsobem měnit základy českého vzdělání bez odborné diskuse, bez respektu k probíhající přípravě strategie vzdělávání 2030 a bez snahy dokončit skutečnou koncepci občanského vzdělávání.

Za novelou stojí kromě poslance Klause ml. (ODS) také kontroverzní poslanec Foldyna, několik poslanců otevřeně xenofobní a populistické strany SPD, ale také podstatná část poslanců KDU-ČSL, část poslanců TOP09 a někteří poslanci klubu ANO.

Podle návrhu změn jde očividně o kompromis, který spojuje dva základní cíle: dostat do zásad a cílů vzdělávání jako jednu z priorit pojetí “národa” jako ustavujícího principu současné identity a vedle toho posílit křesťanský étos zdůrazněním tohoto kulturního kořene jako klíčového, a to ve spojitosti s “duchovní a mravní” přípravou. Cílem předkladatelů je dle zdůvodnění také posílit přijetí “povinnosti” jako neoddělitelného atributu práv a svobod.

Návrh novely se otevřeně odvolává k posílení “občanského vzdělávání”. Koncepce občanského vzdělávání, rozpracovaná za předchozí vlády, však nebyla dokončena a současná vláda nejeví žádnou viditelnou snahu tuto koncepci dopracovat a předložit.

Zároveň novela koliduje s přípravou strategie 2030, která probíhá na základě iniciativy MŠMT a od níž se dá očekávat, že se výrazně propíše jak do stávající právní úpravy českého vzdělávacího systému, tak do obsahu vzdělávání. Předkladatelé novely přitom nemají ambici obsah vzdělávání měnit, ve zdůvodnění konstatují, že změny v rámcových vzdělávacích programech nejsou nutné.

Za dané situace považujeme takovou legislativní iniciativu za zbytečné plýtvání energií na změnu, která nemá mít ani podle samotných předkladatelů dopad na vzdělávání a zároveň je motivovaná zištnými, partikulárními potřebami některých politických stran. Takovou snahu (ne)měnit obsah vzdělání je možné považovat za ideologicky motivovanou.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “Číst, kterak chtějí někteří národovečtí politici, podepsaní pod návrhem, nést odpovědnost za uchování evropské kultury, je poněkud komické. Jestliže tedy předpokládají, že existuje společná evropská kultura, pak poznání evropské integrace, které chtějí ze školského zákona odstranit, neumožní pochopit, kterak taková společná kultura vznikla. Je to veskrze zbytečný pokus. Tito poslanci nepochopili, že by se měli věnovat řešení mnohem důležitějších problémů v oblasti vzdělávání či v širší oblasti společenské. Podobné změny v cílech a zásadách vzdělávání mají respektovat odbornou diskusi a komplexní rámec, který z ní vzejde. A ten vzniká v podobě strategie 2030.”

  • Návrh novely ZDE.
  • Nedopracovaná koncepce občanského vzdělávání ZDE.
  • O vznikající strategii vzdělávací politiky 2030 ZDE.
  • Audit vzdělávacího systému EDUin, který opakovaně upozorňuje na potřebu posílení občanského vzdělávání ZDE.

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 7. února – Rozvoj vzdělávací politiky vyžaduje stabilitu nejen během čtyřletého mandátu, nýbrž takovou, která překlenuje jednotlivé vlády. Je-li navíc ministrem školství objektivně schopný člověk, jeho nahrazení politicky „ohebnějším“ kandidátem neprospěje vzdělávací politice. Zejména v době, kdy se připravuje Strategie vzdělávací politiky ČR 2030, kdy se jedná o revizi obsahu vzdělávání, o nutné podpoře učitelů a dalších zásadních krocích, je nezbytné, aby toto proběhlo kompaktně a s porozuměním. EDUin proto ve svém výročním Auditu vzdělávacího systému mezi prvními tématy roku 2019 upozorňuje, že odvolání současného ministra by bylo kontraproduktivní a stvrdilo by nechvalný trend krátké životnosti šéfů resortu a potažmo politiky úřadu. Jednotlivá témata auditu pro rok 2019 budeme přinášet v detailu tiskových zpráv.

 Robert Plaga systematicky podniká kroky, které vedou ke konsolidaci resortní politiky, prosazuje zpravidla rozumný přístup založený na předchozích šetřeních a zejména naslouchá všem stranám. To znamená, že se stýká s učiteli, řediteli i neziskovými organizacemi a umí hledat kompromisy. Plaga se rovněž postavil proti zhoubné myšlence cut-off skóre, která by měla zpátečnický efekt na české školství, jak EDUin varoval ve své analýze.

Robert Plaga také ustanovil pracovní skupinu pro přípravu Strategie vzdělávací politiky ČR 2030. Ta má nahradit dosavadní strategii 2020 a měla by stanovit rámec, v němž budou připravovány další rozvojové politiky pro kratší plánovací období. Připravovaná strategie se musí opírat o empirická šetření a pojmenovat všechny existující výzvy ve vzdělávání. Naproti nim je posléze třeba postavit koncepční řešení, která povedou ke kvalitnímu a spravedlivému společnému vzdělávání v celé republice.

Audit vzdělávacího systému, který EDUin v lednu vydal, ukazuje na řadu problémů, jako jsou nerovnosti ve vzdělávání, nedostatek investic, rozdíly ve školách mezi regiony nebo nepřipravenost systému na změny na trhu práce. Strategie 2030 by se těmito výzvami měla zabývat, a proto je důležité, aby současné priority resortu zůstaly jednotné nad jejím zodpovědným sepsáním. Kvalitně sestavená pracovní skupina, která nyní začala pracovat, by měla své budoucí koncepty a vize sdílet i s širší veřejností a dokument postavit tak, aby byl průběžně sledovatelný. Právě nedostatečné indikátory naplňování současné strategie 2020 byly EDUinem v auditu kritizovány.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Bylo by jistě mnohem příznivější, kdyby byla vzdělávací politika ČR v takovém stavu, aby se dokázala vyrovnat s příchody a odchody ministrů, jak v auditu poukazuje Jiří Nantl. V takové situaci nejsme a pro rok 2019 je jednoznačně jednou z nejdůležitějších priorit, aby nedocházelo ke zbytečným změnám ve vedení. Není k nim objektivní důvod.“

Přečtěte si celý článek

V Praze 24. 1. 2019 – Český vzdělávací systém se ocitá v kritickém bodu. Spekulace o výměně současného ministra školství Roberta Plagy ilustrují celkově neutěšený stav vzdělávací politiky. Může se stát, že se české školství začne obracet proti vlastní přijaté strategii, podaří-li se z mocenských pozic prosadit takové nápady, jako je cut-off skóre v přijímacích zkouškách na SŠ. Může dojít také k demontáži inkluze. Ani současný ministr školství ale není schopen zajistit významnou strukturální změnu rozpočtu, která by zajistila tolik potřebné navýšení investic do vzdělávacího systému. Ani platy učitelů nejsou s ohledem na střednědobý výhled jisté. Zveřejňujeme aktualizaci Auditu vzdělávacího systému v ČR 2018/2019 v podobě obsáhlé analýzy, souhrnu a infografiky.

Audit vzdělávacího systému v ČR je projekt mapující stav vzdělávání nejen z hlediska dostupných výkonnostních dat, ale i v rovině praktické vzdělávací politiky a dalších událostí, které jej významně formují. Jde o pátou aktualizaci v řadě.

Obsáhlá studie sestává z několika kapitol. V úvodním souhrnu poukazujeme na to, jak z hlediska vzdělávací politiky probíhal rok 2O18 a zároveň směřujeme k důležitým tématům roku 2019. Obojí v podrobnějším detailu rozebíráme v následujících dvou kapitolách. Poslední kapitolu tvoří SWOT analýza sumarizující pozitiva a negativa současného vzdělávacího systému.

Páteř auditu, SWOT analýza, je v průběhu let aktualizována a doplňována o postřehy externích oponentů. Tito se zároveň podílejí na komentářích a diskusích k oběma kapitolám věnujícím se uplynulému a následujícímu období.

Bob Kartous, autor konceptu a vedoucí komunikace EDUin, říká: “Ve více než 100 000 znacích, 269 poznámkách pod čarou a s 13 oponentkami a oponenty jsme vytvořili detailní snímek, z nějž lze vyčíst podstatné informace o stavu vzdělávání v ČR. A zároveň se nám podařilo ukázat na kontroverze, které nutně vznikají i v přísně expertní branži. Věříme, že audit bude rezonovat zejména tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, tedy v exekutivě a legislativě.”

  • Infografika Auditu vzdělávací politiky ČR za rok 2018 ZDE.
  • Shrnutí Auditu vzdělávací politiky ČR za rok 2018 ZDE.
  • Celá analýza ZDE.

Přečtěte si celý článek

V Praze 22. ledna – Souhrn událostí, které významně ovlivnily dění v oblasti veřejného vzdělávání v ČR v roce 2018 a výhled do nedávno započatého roku s doporučeními pro vzdělávací politiku. Toto, stejně jako připomínky a polemiky širokého spektra expertů v oblasti vzdělávání, businessu a politiky přináší pátá aktualizace Auditu vzdělávacího systému v ČR.

EDUin od roku 2014 připravuje každoroční audit vzdělávacího systému, v němž se snaží poukázat na jeho stav, na události, které ho formovaly v předchozím období a také na témata, kterými by se měla vzdělávací politika zabývat v období následujícím. Ve čtyřech kapitolách (shrnutí, události roku 2018, témata roku 2019 a SWOT analýza) se scházejí připomínky a polemika řady externích oponentů.

Závěry auditu, doporučení i neshody expertů nad jednotlivými tématy budou představeny:

24. 1. v 11:00

Smíchovská střední průmyslová škola
Preslova 25, Praha

Zjištění auditu budou komentovat:

  • Stanislav Štech, univerzitní učitel, člen skupiny pověřené přípravou Strategie vzdělávací politiky 2030 a bývalý ministr školství a první náměstek MŠMT ve vládě ČSSD
  • Jiří Nantl, ředitel CEITEC a bývalý první náměstek MŠMT ve vládě ODS
  • Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy
  • Bob Kartous, vedoucí analýzy a komunikace EDUin, autor konceptu auditu

Oponenty letošního auditu jsou:

  • Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity a senátor
  • Tomáš Bouda, ředitel Centra dalšího vzdělávání PedF OU v Ostravě
  • Jiří Hlavenka, investor a podnikatel, iniciátor změn ve vzdělávání v Jihomoravském kraji
  • Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR pro vzdělávání, manažerka IBM
  • Jiří Nantl, ředitel výzkumného centra CEITEC a bývalý první náměstek MŠMT
  • Jiří Němec, děkan PedF MU v Brně
  • Ondřej Neumajer, odborník v oblasti vzdělávání a digitálních technologií, Učitel naživo
  • Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy
  • Jana Straková, výzkumnice Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při PedF UK v Praze
  • Stanislav Štech, psycholog, bývalý ministr a první náměstek MŠMT
  • Arnošt Veselý, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK v Praze
  • Tomáš Zatloukal, ústřední inspektor České školní inspekce

Přečtěte si celý článek

V Praze, 18. ledna 2019 – Na veřejnosti se objevily spekulace o možném odvolání ministra školství Roberta Plagy. Z hlediska jeho dosavadního řízení úřadu, kroků ve vzdělávací politice a předložených záměrů lze těžko najít racionální zdůvodnění takového rozhodnutí.

V českém vzdělávání dlouhodobě chybí dovednost postupovat při změnách v politických a exekutivních opatřeních koncepčně, ochota vyhodnocovat dosavadní opatření z hlediska jejich proveditelnosti a dopadů, jakožto ochota bránit takovým zájmovým požadavkům, které by mohly mít závažné negativní dopady.

Robert Plaga se během svého působení na MŠMT projevuje jako ministr, který má velmi detailní přehled o resortu, jenž mu byl svěřen. Snaží se citlivě vyjednávat s aktéry vzdělávání a dokáže jim vyjít vstříc v okamžiku, kdy hrozí, že dobře zamýšlený záměr může vést k neřešitelným situacím (zrušení povinnosti přijímat dvouleté děti do mateřských škol). Zároveň ale nepodléhá tlaku zájmových skupin v případě, kdy existují vážné pochybnosti k dopadu navrhovaných opatření (cut-off skóre v přijímacích zkouškách na SŠ).

Robert Plaga projevil také potřebnou rozhodnost při výměně ředitele Cermat po dlouhodobých a opakujících se pochybeních organizace odpovídající za státní maturity a jednotné přijímací zkoušky. Jako první ministr od zavedení státních maturit otevřeně hovoří o potřebě jejich redesignu. Na stále naléhavější problém s nedostatkem pedagogů reagoval předložením novely, která rozumným způsobem uvolňuje ředitelům ruce při posuzování kvalifikace učitelů. V debatě o obědech zdarma zastává rozumné stanovisko soustředit se na podporu potřebných. Neváhal znovu otevřít diskusi o revizích rámcových vzdělávacích programů. Započal s vytvářením strategie 2030. Naplňuje doposud závazek navyšování platů učitelů.

Za dané situace, při zhodnocení dosavadní práce ministra Plagy, chybí objektivní příčina k jeho nahrazení.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, k tomu řekl: “Nejde pouze o postoj EDUin, jde o shodu napříč odborným spektrem. České vzdělávání má zase jednou dobrého ministra školství, jehož odvolání by způsobilo pouze diskontinuitu a zvýšení míry nejistoty. Jakkoliv si dokážu představit, že budou kroky ve vzdělávací politice progresivnější, současný ministr školství v ničem neselhal. Naopak.”

Přečtěte si celý článek

Tisková zpráva, 17. ledna 2019, Praha – Organizace, které jsou aktivní v problematice nadměrné zadluženosti českých občanů, vyzvaly v prosinci senátory, aby podpořili pozměňovací návrhy k novele Insolvenčního zákona, která vzešla z Poslanecké sněmovny. Ti jejich výzvy vyslyšeli a přijali pozměňovací návrhy, které podal senátor Marek Hilšer, čímž se návrh vrací do sněmovny. V úterý 22. ledna poslanci rozhodnou, zda vstoupí v platnost upravená senátní verze, nebo původní sněmovní verze novely. Neziskové organizace nyní apelují i na poslance, aby senátní verzi novely podpořili, a kromě pozitivního přínosu pro předlužené lidi vyzdvihují i výhody pro věřitele a soudy.

Pozměňovacími návrhy v Senátu byla odstraněna nejasná a vnitřně rozporná úprava minimálních podmínek oddlužení, a rovněž se upustilo od nutnosti minimální měsíční splátky pro vstup do oddlužení přes 2 000 Kč, která by znamenala bariéru zejména pro část seniorů s nízkým důchodem. Tyto pozměňovací návrhy však zároveň posílily kontrolní prvky při vstupu a během oddlužení – nově je specifikováno, jaké jednání dlužníka může být považováno za nepoctivý záměr (takové jednání znamená, že dlužníkovi bude zamítnut Návrh na povolení oddlužení, případně zrušeno již schválené oddlužení), a že dlužník musí po celou dobu oddlužení vynakládat veškeré úsilí, které je po něm možné spravedlivě požadovat, k uspokojení pohledávek svých věřitelů – v opačném případě mu bude oddlužení zrušeno hned, a nikoli až na konci pětiletého období splácení.

„Tyto změny by měly vést k tomu, že do oddlužení bude moci vstoupit téměř každý předlužený člověk, pokud má poctivé úmysly. Po dobu oddlužení bude muset vynakládat ke splácení maximální úsilí, jaké je pro něj možné, s jistotou, že na konci bude oddlužen. Tato pravidla významně odlehčí i soudům, které nebudou muset po pětiletém období individuálně posuzovat, zda dlužník veškeré úsilí vynaložil, nebo nevynaložil, k čemuž by tak jako tak neměly dostatek podkladů,“ říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.

„Senátem schválené nastavení pravidel lze považovat za výhodnější a spravedlivější i pro věřitelskou stranu – dosud jsme viděli, že uspokojení věřitelů je v oddlužení vyšší, než v exekucích. Navíc v oddlužení se věřitelé uspokojují poměrně, a nikoli v pořadí, v jakém podali návrhy na exekuci. Předpokládáme, že díky oddlužení se snáze dostanou ke svým penězům i ti, kdo vymáhají výživné – dluhy na výživném se totiž ani v oddlužení neodpouštějí. Z celospolečenského hlediska můžeme doufat, že se statisíce předlužených lidí postupně vrátí do běžného života, s důstojným příjmem a bez věčného strachu a stresu, který se dnes výrazně negativně ovlivňuje i jejich rodiny,“ vysvětluje Iva Kuchyňková, koordinátorka pro sociální oblast Charity ČR.

„Velmi vítáme, že Senát zohlednil naši kritiku principu 1+1, tedy že každý dlužník by v oddlužení musel platit nejméně dvojnásobek odměny insolvenčního správce, tedy celkem 2 178 Kč. Tento princip by vstup do oddlužení znemožňoval části dlužníků s velmi nízkými příjmy, zejména pak některým seniorům. V poradně máme předlužené klienty, kteří by za těchto pravidel nemohli do oddlužení nikdy vstoupit, protože vhledem ke svému zdravotnímu stavu už nejsou schopni si k nízkému důchodu přivydělat. Opatření by se však dotklo i těch, kdo mají nižší příjem pouze dočasně, například z důvodu rodičovské dovolené. Pokud vstoupí do oddlužení hned, budou schopni uhradit věřitelům vysoké procento dluhů, pokud však budou muset několik let čekat, věřitelé se dočkají nižšího uspokojení, a zadlužení lidé budou zbytečně žít několik let ve strachu z exekuce,“ vysvětluje Pavla Aschermannová, vedoucí dluhové poradny Rubikon Centra.

Bohumil Kartous z EDUinu, Informačního centra o vzdělávání, k tomu doplňuje: „Tíživá ekonomická a sociální situace rodin, které nesou břemeno exekuce, nutně dopadá i na děti. Významně ohrožuje jejich budoucnost nejen z hlediska vzdělávání. Rodiny zatížené exekucemi logicky nemohou podporovat děti ve snaze dosáhnout adekvátního vzdělání. Snazší oddlužení může zabránit mnoha případům nevinných obětí exekučního schématu.”

Společné prohlášení organizací zabývajících se zadlužením najdete ke stažení ZDE

Přečtěte si celý článek

Praha 9. ledna 2019 – Rozhýbat konzervativní školy, pedagogy a vzdělavatele a pomoci těm, kteří se snaží posouvat kupředu. To je cílem mnoha vzdělávacích projektů, které se mohou i letos ucházet o cenu Eduína za inovace ve vzdělávání a zařadit se tak do rozsáhlého katalogu. Nominace jsou otevřené do 29. ledna 2019.

Cena Eduína od roku 2013 upozorňuje na zajímavé inovativní počiny v českém formálním i neformálním vzdělávání a získává jim tak pozornost odborníků, médií i veřejnosti. Vzdělavatelům katalog Eduíny umožňuje na jednom místě najít tipy pro podporu jejich úsilí.

Na cenu Eduína je možné nominovat projekty, které do českého vzdělávání přinášejí inovaci – prostřednictvím formy práce, oblasti, které se věnují nebo např. cílové skupiny. Účastnit se mohou i zahraniční projekty, které byly vhodně adaptovány a uzpůsobeny lokálním podmínkám. Při výběru budou upřednostňovány projekty, které jsou ověřeny v praxi, přemýšlejí o svém dopadu a vyhodnocují ho. Přihlášeny mohou být i projekty, které byly nominovány v uplynulých ročnících, pokud jsou dále rozvíjeny a nebyly v Eduíně doposud oceněny.

Nominovat inovativní vzdělávací projekt může jednotlivec či organizace, kteří jsou jeho autory či ho provozují, zaštiťují a starají se o něj.

Navrhnout zajímavý počin na nominaci může kdokoliv a podpořit tak jeho tvůrce.

Odborná porota vybere devět finalistů, kteří si s podporou odborníků připraví krátkou prezentaci svého projektu. Během závěrečného večera 28. března 2019 porota vybere a ocení ty nejlepší. Zároveň bude mít od 25. února do 24. března 2019 možnost o svých favoritech rozhodovat veřejnost v online hlasování.

Barbora Vobořilová, koordinátorka ceny Eduína, řekla: “Je povzbudivé, jakou podporu mají k dispozici ti, kteří chtějí vzdělávat smysluplně, efektivně a s radostí. I v rámci dalšího ročníku Eduíny jim chceme všem vzdát hold – autorům projektů i jejich příjemcům.”

 

Přečtěte si celý článek