Tiskovky označeny tagem ‘Články’

Praha, 20. února – Od roku 2017 probíhá příprava revize rámcových vzdělávacích programů (RVP), které tvoří páteř českého kurikulárního systému. Na jejich základě školy tvoří vlastní školní vzdělávací programy. Během minulého roku se odděleně začaly debatovat možné změny v tzv. high-stakes testech, tedy jednotných přijímacích zkouškách na střední školy a maturitní zkoušce. EDUin oceňuje odborný přístup k přípravě RVP Národním ústavem pro vzdělávání (NÚV), ale upozorňuje, že je zcela zásadní, aby úpravy standardizovaných testů byly vedeny v úzké koordinaci právě s revizí obsahu vzdělávání. Rovněž obsah revizí musí reflektovat 15 let změny ve společnosti z pohledu technologií i vývoje globálního trhu práce.

Od doby zavedení systému RVP uplynulo již bezmála 15 let a jejich revize je potřebná. Zejména bezprecedentní pokrok v oblasti technologií a potřeby stále více globalizovaného trhu práce kladou před školy značné výzvy, se kterými se nyní těžko potýkají. Podle tematické zprávy České školní inspekce z poloviny minulého roku učitelé s moderními technologiemi a digitálním obsahem pracují okrajově a žáci ve školách tak mohou mít s budoucím uplatněním problém. Nejčastěji používaným zdrojem byly vytištěné textové či obrazové materiály a jen v 7 % případů učitelé pracovali se zdroji, které vyžadují kritický výběr. Současná první aplikovaná revize kurikula týkající se právě informatiky je nyní pilotovaná a jejím cílem má být lepší využívání technologií napříč celým školním vzděláváním. Je důležité sledovat, jak budou školy na změny reagovat a poskytnout jim dostatečnou podporu, aby nedošlo jen k dekorativním nebo formálním úpravám.

Technologie nemění jen způsob učení, ale celou podstatu vzdělávání. Zatímco před 15 lety slovo smartphone většině lidí ještě nic neřeklo, dnes se přes chytré telefony podle výzkumu EU Kids Online 2018 na internet připojuje 98 % dětí ve školním věku. Reakce škol na tento fakt jsou ale nesystémové a liší se případ od případu. Tyto změny mají dalekosáhlé dopady na životy jednotlivců i společností, od způsobu komunikace, proměny v ekonomice přes oblast práce, dopady na politická rozhodování až po způsob trávení volného času či způsob výchovy dětí.

Tato historicky ojedinělá epocha klade před vzdělávací systémy po celém světě velmi složitou výzvu: na jedné straně musí zajišťovat kulturní kontinuitu a společenskou homogenitu, což ale předpokládá pochopení aktuálního stavu a přípravu dětí a mladých lidí na rekonfigurovanou skutečnost. Dosavadní vývoj ukazuje, že měnící se realita předpokládá měnící se spektrum dovedností a znalostí. Jde o tzv. soft-skills, které jsou již v současných RVP fakticky součástí klíčových kompetencí, k nimž má žáky vést ideálně každý předmět. Česká školní inspekce ovšem konstatuje, že ve výuce jsou často buď zcela opomíjeny, nebo jsou rozvíjeny většinou nezáměrně či intuitivně. Proto je podstatné podpořit vzdělávání ve školách směrem, který bude u dětí klíčové kompetence systematicky budovat a nezastaví se u výkladu jako formy výuky, která je v českých školách stále silně přítomná.

Veškeré obsahové a koncepční změny zůstanou poloviční, nedojde-li k patřičným úpravám high-stakes testů, na nichž dnes školy často zakládají svou výuku v posledních ročnících. Přestože NÚV s novým pojetím standardizovaných testů počítá, a to dokonce s příkladnou myšlenkou přidání žákovských portfolií jako jejich součásti, je třeba připomenout, že jejich změny probíhají odděleně. Audit vzdělávacího systému, který EDUin každoročně vydává, upozorňuje, že změny klíčových částí vzdělávání by měly být sjednoceny nejlépe pod připravovanou Strategií vzdělávací politiky 2030. Z hlediska řešení koncepčních změn je vhodné se inspirovat z již existujících reforem vzdělávacích systémů v zahraničí, jako je Finsko nebo Holandsko. Nekoordinace systémových změn a poloviční řešení se totiž ukazují jako největší slabina českého školství.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “S přípravou Strategie 2030 je možné nastartovat v českém vzdělávání proces, v němž řízení vzdělávací politiky sleduje dlouhodobě stanovené cíle, a jednotlivé kroky podporují jejich dosažení. V současnosti je to naopak a některé nápady, jako třeba cut-off skóre, jsou přímo v rozporu s dosavadní Strategií. I změny v kurikulu mají logicky následovat vizi.”

Přečtěte si celý článek

V Praze dne 18. 2. 2019 – Národní stát jako priorita ve vzdělávání žáků českých mateřských, základních a středních škol. Poznání o evropské integraci nahrazeno “pochopením spolupráce evropských zemí vycházejících z téhož kulturního odkazu jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku”. Zdůraznění “antického a křesťansko-židovského kulturního odkazu”. Tyto novinky se mají dle novely objevit v druhém paragrafu školského zákona, jenž shrnuje zásady a cíle vzdělávání. Návrh je motivován údajnou snahou “zlepšit občanské vzdělávání”. Skupina poslanců chce tímto způsobem měnit základy českého vzdělání bez odborné diskuse, bez respektu k probíhající přípravě strategie vzdělávání 2030 a bez snahy dokončit skutečnou koncepci občanského vzdělávání.

Za novelou stojí kromě poslance Klause ml. (ODS) také kontroverzní poslanec Foldyna, několik poslanců otevřeně xenofobní a populistické strany SPD, ale také podstatná část poslanců KDU-ČSL, část poslanců TOP09 a někteří poslanci klubu ANO.

Podle návrhu změn jde očividně o kompromis, který spojuje dva základní cíle: dostat do zásad a cílů vzdělávání jako jednu z priorit pojetí “národa” jako ustavujícího principu současné identity a vedle toho posílit křesťanský étos zdůrazněním tohoto kulturního kořene jako klíčového, a to ve spojitosti s “duchovní a mravní” přípravou. Cílem předkladatelů je dle zdůvodnění také posílit přijetí “povinnosti” jako neoddělitelného atributu práv a svobod.

Návrh novely se otevřeně odvolává k posílení “občanského vzdělávání”. Koncepce občanského vzdělávání, rozpracovaná za předchozí vlády, však nebyla dokončena a současná vláda nejeví žádnou viditelnou snahu tuto koncepci dopracovat a předložit.

Zároveň novela koliduje s přípravou strategie 2030, která probíhá na základě iniciativy MŠMT a od níž se dá očekávat, že se výrazně propíše jak do stávající právní úpravy českého vzdělávacího systému, tak do obsahu vzdělávání. Předkladatelé novely přitom nemají ambici obsah vzdělávání měnit, ve zdůvodnění konstatují, že změny v rámcových vzdělávacích programech nejsou nutné.

Za dané situace považujeme takovou legislativní iniciativu za zbytečné plýtvání energií na změnu, která nemá mít ani podle samotných předkladatelů dopad na vzdělávání a zároveň je motivovaná zištnými, partikulárními potřebami některých politických stran. Takovou snahu (ne)měnit obsah vzdělání je možné považovat za ideologicky motivovanou.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “Číst, kterak chtějí někteří národovečtí politici, podepsaní pod návrhem, nést odpovědnost za uchování evropské kultury, je poněkud komické. Jestliže tedy předpokládají, že existuje společná evropská kultura, pak poznání evropské integrace, které chtějí ze školského zákona odstranit, neumožní pochopit, kterak taková společná kultura vznikla. Je to veskrze zbytečný pokus. Tito poslanci nepochopili, že by se měli věnovat řešení mnohem důležitějších problémů v oblasti vzdělávání či v širší oblasti společenské. Podobné změny v cílech a zásadách vzdělávání mají respektovat odbornou diskusi a komplexní rámec, který z ní vzejde. A ten vzniká v podobě strategie 2030.”

  • Návrh novely ZDE.
  • Nedopracovaná koncepce občanského vzdělávání ZDE.
  • O vznikající strategii vzdělávací politiky 2030 ZDE.
  • Audit vzdělávacího systému EDUin, který opakovaně upozorňuje na potřebu posílení občanského vzdělávání ZDE.

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 7. února – Rozvoj vzdělávací politiky vyžaduje stabilitu nejen během čtyřletého mandátu, nýbrž takovou, která překlenuje jednotlivé vlády. Je-li navíc ministrem školství objektivně schopný člověk, jeho nahrazení politicky „ohebnějším“ kandidátem neprospěje vzdělávací politice. Zejména v době, kdy se připravuje Strategie vzdělávací politiky ČR 2030, kdy se jedná o revizi obsahu vzdělávání, o nutné podpoře učitelů a dalších zásadních krocích, je nezbytné, aby toto proběhlo kompaktně a s porozuměním. EDUin proto ve svém výročním Auditu vzdělávacího systému mezi prvními tématy roku 2019 upozorňuje, že odvolání současného ministra by bylo kontraproduktivní a stvrdilo by nechvalný trend krátké životnosti šéfů resortu a potažmo politiky úřadu. Jednotlivá témata auditu pro rok 2019 budeme přinášet v detailu tiskových zpráv.

 Robert Plaga systematicky podniká kroky, které vedou ke konsolidaci resortní politiky, prosazuje zpravidla rozumný přístup založený na předchozích šetřeních a zejména naslouchá všem stranám. To znamená, že se stýká s učiteli, řediteli i neziskovými organizacemi a umí hledat kompromisy. Plaga se rovněž postavil proti zhoubné myšlence cut-off skóre, která by měla zpátečnický efekt na české školství, jak EDUin varoval ve své analýze.

Robert Plaga také ustanovil pracovní skupinu pro přípravu Strategie vzdělávací politiky ČR 2030. Ta má nahradit dosavadní strategii 2020 a měla by stanovit rámec, v němž budou připravovány další rozvojové politiky pro kratší plánovací období. Připravovaná strategie se musí opírat o empirická šetření a pojmenovat všechny existující výzvy ve vzdělávání. Naproti nim je posléze třeba postavit koncepční řešení, která povedou ke kvalitnímu a spravedlivému společnému vzdělávání v celé republice.

Audit vzdělávacího systému, který EDUin v lednu vydal, ukazuje na řadu problémů, jako jsou nerovnosti ve vzdělávání, nedostatek investic, rozdíly ve školách mezi regiony nebo nepřipravenost systému na změny na trhu práce. Strategie 2030 by se těmito výzvami měla zabývat, a proto je důležité, aby současné priority resortu zůstaly jednotné nad jejím zodpovědným sepsáním. Kvalitně sestavená pracovní skupina, která nyní začala pracovat, by měla své budoucí koncepty a vize sdílet i s širší veřejností a dokument postavit tak, aby byl průběžně sledovatelný. Právě nedostatečné indikátory naplňování současné strategie 2020 byly EDUinem v auditu kritizovány.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Bylo by jistě mnohem příznivější, kdyby byla vzdělávací politika ČR v takovém stavu, aby se dokázala vyrovnat s příchody a odchody ministrů, jak v auditu poukazuje Jiří Nantl. V takové situaci nejsme a pro rok 2019 je jednoznačně jednou z nejdůležitějších priorit, aby nedocházelo ke zbytečným změnám ve vedení. Není k nim objektivní důvod.“

Přečtěte si celý článek

V Praze 24. 1. 2019 – Český vzdělávací systém se ocitá v kritickém bodu. Spekulace o výměně současného ministra školství Roberta Plagy ilustrují celkově neutěšený stav vzdělávací politiky. Může se stát, že se české školství začne obracet proti vlastní přijaté strategii, podaří-li se z mocenských pozic prosadit takové nápady, jako je cut-off skóre v přijímacích zkouškách na SŠ. Může dojít také k demontáži inkluze. Ani současný ministr školství ale není schopen zajistit významnou strukturální změnu rozpočtu, která by zajistila tolik potřebné navýšení investic do vzdělávacího systému. Ani platy učitelů nejsou s ohledem na střednědobý výhled jisté. Zveřejňujeme aktualizaci Auditu vzdělávacího systému v ČR 2018/2019 v podobě obsáhlé analýzy, souhrnu a infografiky.

Audit vzdělávacího systému v ČR je projekt mapující stav vzdělávání nejen z hlediska dostupných výkonnostních dat, ale i v rovině praktické vzdělávací politiky a dalších událostí, které jej významně formují. Jde o pátou aktualizaci v řadě.

Obsáhlá studie sestává z několika kapitol. V úvodním souhrnu poukazujeme na to, jak z hlediska vzdělávací politiky probíhal rok 2O18 a zároveň směřujeme k důležitým tématům roku 2019. Obojí v podrobnějším detailu rozebíráme v následujících dvou kapitolách. Poslední kapitolu tvoří SWOT analýza sumarizující pozitiva a negativa současného vzdělávacího systému.

Páteř auditu, SWOT analýza, je v průběhu let aktualizována a doplňována o postřehy externích oponentů. Tito se zároveň podílejí na komentářích a diskusích k oběma kapitolám věnujícím se uplynulému a následujícímu období.

Bob Kartous, autor konceptu a vedoucí komunikace EDUin, říká: “Ve více než 100 000 znacích, 269 poznámkách pod čarou a s 13 oponentkami a oponenty jsme vytvořili detailní snímek, z nějž lze vyčíst podstatné informace o stavu vzdělávání v ČR. A zároveň se nám podařilo ukázat na kontroverze, které nutně vznikají i v přísně expertní branži. Věříme, že audit bude rezonovat zejména tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, tedy v exekutivě a legislativě.”

  • Infografika Auditu vzdělávací politiky ČR za rok 2018 ZDE.
  • Shrnutí Auditu vzdělávací politiky ČR za rok 2018 ZDE.
  • Celá analýza ZDE.

Přečtěte si celý článek

V Praze 22. ledna – Souhrn událostí, které významně ovlivnily dění v oblasti veřejného vzdělávání v ČR v roce 2018 a výhled do nedávno započatého roku s doporučeními pro vzdělávací politiku. Toto, stejně jako připomínky a polemiky širokého spektra expertů v oblasti vzdělávání, businessu a politiky přináší pátá aktualizace Auditu vzdělávacího systému v ČR.

EDUin od roku 2014 připravuje každoroční audit vzdělávacího systému, v němž se snaží poukázat na jeho stav, na události, které ho formovaly v předchozím období a také na témata, kterými by se měla vzdělávací politika zabývat v období následujícím. Ve čtyřech kapitolách (shrnutí, události roku 2018, témata roku 2019 a SWOT analýza) se scházejí připomínky a polemika řady externích oponentů.

Závěry auditu, doporučení i neshody expertů nad jednotlivými tématy budou představeny:

24. 1. v 11:00

Smíchovská střední průmyslová škola
Preslova 25, Praha

Zjištění auditu budou komentovat:

  • Stanislav Štech, univerzitní učitel, člen skupiny pověřené přípravou Strategie vzdělávací politiky 2030 a bývalý ministr školství a první náměstek MŠMT ve vládě ČSSD
  • Jiří Nantl, ředitel CEITEC a bývalý první náměstek MŠMT ve vládě ODS
  • Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy
  • Bob Kartous, vedoucí analýzy a komunikace EDUin, autor konceptu auditu

Oponenty letošního auditu jsou:

  • Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity a senátor
  • Tomáš Bouda, ředitel Centra dalšího vzdělávání PedF OU v Ostravě
  • Jiří Hlavenka, investor a podnikatel, iniciátor změn ve vzdělávání v Jihomoravském kraji
  • Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR pro vzdělávání, manažerka IBM
  • Jiří Nantl, ředitel výzkumného centra CEITEC a bývalý první náměstek MŠMT
  • Jiří Němec, děkan PedF MU v Brně
  • Ondřej Neumajer, odborník v oblasti vzdělávání a digitálních technologií, Učitel naživo
  • Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy
  • Jana Straková, výzkumnice Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při PedF UK v Praze
  • Stanislav Štech, psycholog, bývalý ministr a první náměstek MŠMT
  • Arnošt Veselý, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK v Praze
  • Tomáš Zatloukal, ústřední inspektor České školní inspekce

Přečtěte si celý článek

V Praze, 18. ledna 2019 – Na veřejnosti se objevily spekulace o možném odvolání ministra školství Roberta Plagy. Z hlediska jeho dosavadního řízení úřadu, kroků ve vzdělávací politice a předložených záměrů lze těžko najít racionální zdůvodnění takového rozhodnutí.

V českém vzdělávání dlouhodobě chybí dovednost postupovat při změnách v politických a exekutivních opatřeních koncepčně, ochota vyhodnocovat dosavadní opatření z hlediska jejich proveditelnosti a dopadů, jakožto ochota bránit takovým zájmovým požadavkům, které by mohly mít závažné negativní dopady.

Robert Plaga se během svého působení na MŠMT projevuje jako ministr, který má velmi detailní přehled o resortu, jenž mu byl svěřen. Snaží se citlivě vyjednávat s aktéry vzdělávání a dokáže jim vyjít vstříc v okamžiku, kdy hrozí, že dobře zamýšlený záměr může vést k neřešitelným situacím (zrušení povinnosti přijímat dvouleté děti do mateřských škol). Zároveň ale nepodléhá tlaku zájmových skupin v případě, kdy existují vážné pochybnosti k dopadu navrhovaných opatření (cut-off skóre v přijímacích zkouškách na SŠ).

Robert Plaga projevil také potřebnou rozhodnost při výměně ředitele Cermat po dlouhodobých a opakujících se pochybeních organizace odpovídající za státní maturity a jednotné přijímací zkoušky. Jako první ministr od zavedení státních maturit otevřeně hovoří o potřebě jejich redesignu. Na stále naléhavější problém s nedostatkem pedagogů reagoval předložením novely, která rozumným způsobem uvolňuje ředitelům ruce při posuzování kvalifikace učitelů. V debatě o obědech zdarma zastává rozumné stanovisko soustředit se na podporu potřebných. Neváhal znovu otevřít diskusi o revizích rámcových vzdělávacích programů. Započal s vytvářením strategie 2030. Naplňuje doposud závazek navyšování platů učitelů.

Za dané situace, při zhodnocení dosavadní práce ministra Plagy, chybí objektivní příčina k jeho nahrazení.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, k tomu řekl: “Nejde pouze o postoj EDUin, jde o shodu napříč odborným spektrem. České vzdělávání má zase jednou dobrého ministra školství, jehož odvolání by způsobilo pouze diskontinuitu a zvýšení míry nejistoty. Jakkoliv si dokážu představit, že budou kroky ve vzdělávací politice progresivnější, současný ministr školství v ničem neselhal. Naopak.”

Přečtěte si celý článek

Tisková zpráva, 17. ledna 2019, Praha – Organizace, které jsou aktivní v problematice nadměrné zadluženosti českých občanů, vyzvaly v prosinci senátory, aby podpořili pozměňovací návrhy k novele Insolvenčního zákona, která vzešla z Poslanecké sněmovny. Ti jejich výzvy vyslyšeli a přijali pozměňovací návrhy, které podal senátor Marek Hilšer, čímž se návrh vrací do sněmovny. V úterý 22. ledna poslanci rozhodnou, zda vstoupí v platnost upravená senátní verze, nebo původní sněmovní verze novely. Neziskové organizace nyní apelují i na poslance, aby senátní verzi novely podpořili, a kromě pozitivního přínosu pro předlužené lidi vyzdvihují i výhody pro věřitele a soudy.

Pozměňovacími návrhy v Senátu byla odstraněna nejasná a vnitřně rozporná úprava minimálních podmínek oddlužení, a rovněž se upustilo od nutnosti minimální měsíční splátky pro vstup do oddlužení přes 2 000 Kč, která by znamenala bariéru zejména pro část seniorů s nízkým důchodem. Tyto pozměňovací návrhy však zároveň posílily kontrolní prvky při vstupu a během oddlužení – nově je specifikováno, jaké jednání dlužníka může být považováno za nepoctivý záměr (takové jednání znamená, že dlužníkovi bude zamítnut Návrh na povolení oddlužení, případně zrušeno již schválené oddlužení), a že dlužník musí po celou dobu oddlužení vynakládat veškeré úsilí, které je po něm možné spravedlivě požadovat, k uspokojení pohledávek svých věřitelů – v opačném případě mu bude oddlužení zrušeno hned, a nikoli až na konci pětiletého období splácení.

„Tyto změny by měly vést k tomu, že do oddlužení bude moci vstoupit téměř každý předlužený člověk, pokud má poctivé úmysly. Po dobu oddlužení bude muset vynakládat ke splácení maximální úsilí, jaké je pro něj možné, s jistotou, že na konci bude oddlužen. Tato pravidla významně odlehčí i soudům, které nebudou muset po pětiletém období individuálně posuzovat, zda dlužník veškeré úsilí vynaložil, nebo nevynaložil, k čemuž by tak jako tak neměly dostatek podkladů,“ říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.

„Senátem schválené nastavení pravidel lze považovat za výhodnější a spravedlivější i pro věřitelskou stranu – dosud jsme viděli, že uspokojení věřitelů je v oddlužení vyšší, než v exekucích. Navíc v oddlužení se věřitelé uspokojují poměrně, a nikoli v pořadí, v jakém podali návrhy na exekuci. Předpokládáme, že díky oddlužení se snáze dostanou ke svým penězům i ti, kdo vymáhají výživné – dluhy na výživném se totiž ani v oddlužení neodpouštějí. Z celospolečenského hlediska můžeme doufat, že se statisíce předlužených lidí postupně vrátí do běžného života, s důstojným příjmem a bez věčného strachu a stresu, který se dnes výrazně negativně ovlivňuje i jejich rodiny,“ vysvětluje Iva Kuchyňková, koordinátorka pro sociální oblast Charity ČR.

„Velmi vítáme, že Senát zohlednil naši kritiku principu 1+1, tedy že každý dlužník by v oddlužení musel platit nejméně dvojnásobek odměny insolvenčního správce, tedy celkem 2 178 Kč. Tento princip by vstup do oddlužení znemožňoval části dlužníků s velmi nízkými příjmy, zejména pak některým seniorům. V poradně máme předlužené klienty, kteří by za těchto pravidel nemohli do oddlužení nikdy vstoupit, protože vhledem ke svému zdravotnímu stavu už nejsou schopni si k nízkému důchodu přivydělat. Opatření by se však dotklo i těch, kdo mají nižší příjem pouze dočasně, například z důvodu rodičovské dovolené. Pokud vstoupí do oddlužení hned, budou schopni uhradit věřitelům vysoké procento dluhů, pokud však budou muset několik let čekat, věřitelé se dočkají nižšího uspokojení, a zadlužení lidé budou zbytečně žít několik let ve strachu z exekuce,“ vysvětluje Pavla Aschermannová, vedoucí dluhové poradny Rubikon Centra.

Bohumil Kartous z EDUinu, Informačního centra o vzdělávání, k tomu doplňuje: „Tíživá ekonomická a sociální situace rodin, které nesou břemeno exekuce, nutně dopadá i na děti. Významně ohrožuje jejich budoucnost nejen z hlediska vzdělávání. Rodiny zatížené exekucemi logicky nemohou podporovat děti ve snaze dosáhnout adekvátního vzdělání. Snazší oddlužení může zabránit mnoha případům nevinných obětí exekučního schématu.”

Společné prohlášení organizací zabývajících se zadlužením najdete ke stažení ZDE

Přečtěte si celý článek

Praha 9. ledna 2019 – Rozhýbat konzervativní školy, pedagogy a vzdělavatele a pomoci těm, kteří se snaží posouvat kupředu. To je cílem mnoha vzdělávacích projektů, které se mohou i letos ucházet o cenu Eduína za inovace ve vzdělávání a zařadit se tak do rozsáhlého katalogu. Nominace jsou otevřené do 29. ledna 2019.

Cena Eduína od roku 2013 upozorňuje na zajímavé inovativní počiny v českém formálním i neformálním vzdělávání a získává jim tak pozornost odborníků, médií i veřejnosti. Vzdělavatelům katalog Eduíny umožňuje na jednom místě najít tipy pro podporu jejich úsilí.

Na cenu Eduína je možné nominovat projekty, které do českého vzdělávání přinášejí inovaci – prostřednictvím formy práce, oblasti, které se věnují nebo např. cílové skupiny. Účastnit se mohou i zahraniční projekty, které byly vhodně adaptovány a uzpůsobeny lokálním podmínkám. Při výběru budou upřednostňovány projekty, které jsou ověřeny v praxi, přemýšlejí o svém dopadu a vyhodnocují ho. Přihlášeny mohou být i projekty, které byly nominovány v uplynulých ročnících, pokud jsou dále rozvíjeny a nebyly v Eduíně doposud oceněny.

Nominovat inovativní vzdělávací projekt může jednotlivec či organizace, kteří jsou jeho autory či ho provozují, zaštiťují a starají se o něj.

Navrhnout zajímavý počin na nominaci může kdokoliv a podpořit tak jeho tvůrce.

Odborná porota vybere devět finalistů, kteří si s podporou odborníků připraví krátkou prezentaci svého projektu. Během závěrečného večera 28. března 2019 porota vybere a ocení ty nejlepší. Zároveň bude mít od 25. února do 24. března 2019 možnost o svých favoritech rozhodovat veřejnost v online hlasování.

Barbora Vobořilová, koordinátorka ceny Eduína, řekla: “Je povzbudivé, jakou podporu mají k dispozici ti, kteří chtějí vzdělávat smysluplně, efektivně a s radostí. I v rámci dalšího ročníku Eduíny jim chceme všem vzdát hold – autorům projektů i jejich příjemcům.”

 

Přečtěte si celý článek

Praha, 3. ledna – Národní varianta mezinárodní ceny pro inspirativní učitele právě zahajuje svůj druhý ročník. Nominovat kandidáty nebo přihlásit se do ceny je možné na webových stránkách ceny do 31. března. Vyhlášení vítězů letošního ročníku proběhne v červnu.

Cena GTP CR si klade za cíl identifikovat, podpořit a ocenit inspirativní pedagogy působící na základních a středních školách v České republice. Zároveň chce motivovat současné i budoucí učitele k výkonu jejich povolání a napomoci zvýšení prestiže učitelské profese.

Do ceny se může přihlásit každý pedagog sám, zároveň je však možné na cenu inspirativní učitele nominovat. To může učinit kdokoli – pro nominaci stačí uvést pouze jméno a působiště zvoleného kandidáta. Přihlášení kandidáti jsou hodnoceni odbornou porotou na základě 4 kritérií – důraz se klade na vzdělávací úspěch u každého žáka, vyváření inovativních forem výuky, aktivní mimoškolní aktivitu, spolupráci s ostatními školami či vzdělávacími institucemi a zapojení v učitelské komunitě.

finalistka roku 2017 Ilona Horáčková o ceně Global Teacher Prize CR:

Z došlých přihlášek bude na základě bodového hodnocení nezávislými hodnotiteli vybráno 30 semifinalistů a poté 10 finalistů, které navštíví odborná porota v místech jejich působiště, aby mohla posoudit jejich práci přímo na hodinách.

Vyhlášení vítězů proběhne 10. června. Vítěz ceny obdrží finanční odměnu ve výši 50. 000 Kč a stáž na zahraniční škole; finalisté, kteří se umístí na druhém a třetím místě si odnesou finanční odměnu v hodnotě 40.000 a 30.000 Kč.

Hana Matoušů, koordinátorka pro GTP CR, EDUin k zahájení letošního ročníku ceny řekla: „Mezinárodní cena GTP bude letos vyhlašována již po páté, v České republice startujeme v tomto roce druhý ročník její národní varianty. V dosavadních ročnících GTP CR – v pilotním v roce 2017 a v loňském oficiálním prvním – se do ceny přihlásilo celkem 91 kandidátů. Zhruba 3/5 z přihlášených byli učitelé základních škol, 2/3 kandidátů byly ženy a více než polovina z kandidátů působila ve školství více než 15 let. Velkou radost máme z toho, že se nám podařilo oslovit pedagogy nejen v rámci jednoho regionů, ale že se do ceny zapojili učitelé ze všech krajů ČR.“

finalista roku 2018 Jiří Homola: Učitelské povolání je důležité pro budoucnost nás všech:

Přečtěte si celý článek

Praha, 18. prosince – Poslanecký návrh poskytovat obědy zdarma je nosným tématem v debatách o rozvoji českého školství. Plošná varianta je z vícero důvodů méně efektivní, ať už jde o vynaložené prostředky nebo o možnost následně pracovat s dětmi, které mají přiznané právo na podobnou podporu, případně s daty, na nichž je možné sledovat souvislost mezi sociální a ekonomickou deprivací a vzděláváním. ČR je – stejně jako další evropské státy – schopna identifikovat potřebné a dosáhnout multiplikačního efektu.

EDUin shrnuje důvody, proč by měla být podpora v podobě obědů zdarma zacílená na potřebné děti:

  • Obědy zdarma by se neměly týkat pouze ZŠ, ale i MŠ a to od nejnižšího věku. Právě docházka do MŠ (a motivace k ní) je jedním z prostředků, jak účinně snížit handicap dětí ze sociálně slabého prostředí ve vzdělávání.
  • Finance alokované na plošné obědy zdarma ve školách by bylo možné využít efektivněji na pomoc rodinám, které potřebují podobnou pomoc (nízkopříjmové rodiny, vícečetné rodiny, rodiče samoživitelé).
  • Místo plošných obědů všem (i cca 2/3 dětí, které nepocházejí z prostředí ohroženého chudobou) je možné ušetřené zdroje investovat do další podpory deprivovaných rodin, například v podpoře volnočasových aktivit a neformálního vzdělávání dětí.
  • Potřebné rodiny je možné identifikovat podle dostupných parametrů, jako jsou příspěvek na bydlení nebo další prvky sociální podpory. S identifikací potřebných rodin mohou pomáhat samotné školy.
  • Poskytování podpory by mělo být diskrétní, nestigmatizující.
  • S daty, například s výsledky vzdělávání dětí, které mají přiznanou podporu, lze dále pracovat, např. ve Velké Británii se tak děje. Lze sledovat jak vliv podpory na výsledky vzdělávání, tak další rozdílové faktory a pomocí toho snižovat exkluzivitu dosaženého vzdělání, jednoho z problémů českého vzdělávacího systému (Education at a Glance 2018).

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: “Obědy zdarma pro potřebné jsou dobrým prostředkem motivace nízkopříjmových rodin ke vzdělávání dětí. Jde o praxi osvědčenou v jiných zemích. Názor ministra školství, že by podpora měla být zacílena, je rozumný. Větší roli by ale měl sehrát stát, neziskový sektor zdaleka není schopen saturovat cca třetinu dětské populace. Mohl by to být základ meziresortního programu na podporu dětí ohrožených ekonomickou a sociální deprivací, dle všeobecného názoru jediný funkční prostředek, jak jim pomoci.“

Přečtěte si celý článek

Praha, 17. prosince – Česká školní inspekce (ČŠI) při zveřejnění své nové výroční zprávy zkritizovala předimenzovaný obsah rámcových vzdělávacích programů. Ten podle inspekce neumožňuje dostatečné opakování, moderní pedagogiku a pestré metody výuky a potažmo snižuje motivaci žáků. EDUin podporuje redukci obsahu ve prospěch lepší výuky a zároveň upozorňuje, že je potřeba podniknout navazující kroky, které k takovému stavu povedou.

ČŠI tvrdí, že předimenzovanost rámcových vzdělávacích programů spolu s vysokými počty žáků ve třídách do značné míry nutí učitele vyučovat po většinu času pouze frontálně. Jinak by látku nebylo možné probrat. Pro zavedení moderní pedagogiky ale pouhá redukce obsahu nestačí. Zodpovědné instituce a politici musí souběžně pracovat na upevnění moderní pedagogiky jako jediného možného přístupu k výuce oproti školometskému přístupu spočívajícímu v přepisování z tabule a memorování. Výzkumy opakovaně ukázaly, že moderní metody mají pozitivní vliv na sociálně-emoční schopnosti žáků a staví před žáky vyšší kognitivní výzvy.

Je důležité, aby učitelé byli průběžně školeni nejen v oborových znalostech, ale také v otázkách didaktiky, formativního hodnocení žáků či využití technologií ve výuce. Práce s učiteli je ovšem jen polovina cesty. Vedení školy stanovuje pedagogický směr školy a provádí autoevaluaci školy. I jim proto musí být poskytnuty dostatečné zdroje pro nastavení dlouhodobého vývoje pro všechny pedagogy s cílem přijmout moderní pedagogiku jako základ vyučování.

V této souvislosti je třeba připomenout, že reálný obsah výuky se vždy odvíjí od tzv. high-stakes testů, neboli těch, které mají velký dopad na budoucí vzdělávací dráhu žáka. Proto je zásadní, aby spolu s redukcí učiva přišly i smysluplné změny v jednotných přijímacích zkouškách na střední školy a v maturitní zkoušce. Není možné, aby rámcové vzdělávací programy na jednu stranu podporovaly individualizaci učení, progresivní učební metody a klima spolupráce a na druhé straně stály státní zkoušky postavené výhradně na učení nazpaměť či individuálním nárazovém výkonu.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Česká školní inspekce neupozorňuje na nějaký akademický problém. Nadbytečný objem toho, co by měly školy žákům předat, rezonuje mezi spoustou učitelů už dlouho. V souvislosti s revizí rámcových vzdělávacích programů je to hlasitá výzva ministerstvu školství, že by tento proces neměl proběhnout v módu kosmetických úprav, ale skutečné transformace obsahu vzdělávání vzhledem k potřebám rychle se vyvíjející společnosti. Kromě toho kolik a čeho se žáci učí, jde i o vzájemnou proporci.”

Přečtěte si celý článek

Praha, 12. prosince V souvislosti s návrhem na novelu zákona o pedagogických pracovnících, jenž je interně projednávám v rámci MŠMT, upozorňujeme na urgentní potřebu řešit v krátkodobém horizontu zvyšující se nedostatek pedagogů na všech stupních regionálního školství. V dlouhodobém horizontu by měla vzdělávací politika vést k tomu, aby se z učitelství stalo prestižní, nikoliv „ odpadové“ povolání.

Dle respektovaných mezinárodních výzkumů je kvalita učitele klíčovým faktorem určujícím úroveň vzdělání žáků a studentů. Země jako Singapur, Ontario nebo Finsko se proto snaží vybírat ke studiu učitelství vysoce potentní kandidáty, kteří následně procházejí důkladnou odbornou a praktickou přípravou. ČR tento trend nerespektuje, právě naopak. EDUin proto opětovně akcentuje souhrn palčivých problémů, které se týkají současného nedostatku a kvality učitelů ve školách:

  • Čeští učitelé mají jedny z nejnižších platů v OECD (v porovnání s jinými vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci).
  • Učitelství není studiem první volby potentních uchazečů.
  • Velká část absolventů učitelství volí jinou profesní dráhu (ihned po absolutoriu, případně po krátké době ve škole)
  • V důsledku toho stárne učitelská populace a nereprodukuje se ve věkové kohortě do 40 let.

Za této situace je kvalifikační omezení v podobě současné podoby zákona o pedagogických pracovnících krajně neefektivní, jelikož posiluje nemožnost ředitelů škol obsazovat místa učitelů zájemci s dostatečným potenciálem a motivací. Jakkoliv z dlouhodobého hlediska spočívá řešení v kultivaci výběru, přípravy a ohodnocení učitelů, na přechodné období je nutné přistoupit k následujícím krokům:

  • Otevřít učitelskou profesi VŠ na základních a středních školách VŠ vzdělaným a ponechat pravomoc a kompetenci výběru na řediteli školy. Jinými slovy, dekriminalizovat současný stav, kdy jsou ředitelé nuceni obcházet z nedostatku jiných řešení zákon.
  • Umožnit získat dodatečně pedagogickou průpravu formami alternativními vůči současné podobě tzv. pedagogického minima, ať už se jedná o vzdělávací programy typu Učitel naživo, nebo formou atestace po určitém období stráveném výukou ve škole (typově první stupeň předpokládaného kariérního řádu).
  • Dostát slibu významného zvýšení platů učitelů a současně se snažit v intenzivní diskusi s VŠ vzdělávajícími učitele iniciovat významnou transformaci učitelského studia dle zkušeností ze zemí, které takový proces úspěšně zvládly.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Dobrat se toho, aby byli čeští učitelé na úrovni singapurských, ontarijských nebo finských kolegů, bude i při naplnění všech nezbytných podmínek otázkou 20 let. Na to české vzdělávání skutečně nemá čas. Argumenty bránící status quo postrádají logiku. Skutečně není možné čekat na dlouhodobou změnu, která je navíc podmíněna řadou kroků ve vzdělávací politice. Minimálně na přechodné období musí české školství hledat cestu k okamžitému pozvednutí zdecimovaného učitelského stavu, jehož si v poslední zprávě Education at a Glance povšimla i OECD.“

Přečtěte si celý článek

Praha, 1. 11. 2018 – Asociace krajů v čele s hejtmankou Karlovarského kraje se snaží dobrat nástrojů, které by krajům umožnily přísněji regulovat síť regionálního školství. Proto také asociace iniciovala debatu o zavedení nepodkročitelného minimálního skóre u jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, kde byla patrná snaha upravovat přijímání žáků do studia v souladu s požadavky zaměstnavatelů. Nyní Karlovarský kraj předkládá návrh zákona, který by regionům jakožto zřizovatelům umožňoval přímo určovat počty žáků v jednotlivých oborech. Jde o alarmující snahu nadřadit partikulární zájmy se spornou legitimitou nad zájmy a poptávku žáků a fakticky podřídit síť škol aktuálním požadavkům pracovního trhu bez ohledu na důležitější indikátory ve vzdělávání. A to bez snahy o skutečně efektivní nástroje harmonizace školství a trhu práce.

Asociace krajů podle dostupných informací navrhuje projednání možnosti zavést cut-off score jako snahu řešit velkou míru fluktuace studentů na středních odborných školách. Obavy ze zájmu škol přijímat co nejvíce žáků vlivem financování „na hlavu“ jsou opodstatněné. Je však důležité připomenout, že od září příštího roku bude zaveden nový systém financování, který školy oprostí od ekonomického kalkulu. Ten nyní – zejména na středních odborných školách a učilištích – vede k přijetí všech či téměř všech účastníků řízení. Nový způsob rozdělování prostředků bude sledovat odučené hodiny a úvazky pedagogů, takže by měl odměnit školy spravedlivě nehledě na jejich obsazenost.

Hejtmanka Jana Vildumetzová stojí za návrhem zavedení tzv. cut-off skóre, které by mohlo sloužit jako represivní nástroj pro ovlivňování přechodu žáků ze základních na střední školy. EDUin v tomto ohledu varoval, že nejvíce by byli postiženi žáci ze socioekonomicky slabého prostředí. Nyní Vildumetzová předložila jménem kraje návrh zákona, který by ředitelům ukládal za povinnost nechat si schvalovat počet žáků, který chtějí přijmout do nových ročníků.

Jaké zájmy představitelé asociace a jmenovitě některých krajů hájí, není jasné. Svaz průmyslu a dopravy ČR oficiálně odmítá cut-off skóre jako opatření, jež bude neefektivní.

Roztříštěný školský systém, v němž je z demografických důvodů větší nabídka míst ke studiu než poptávka žáků, musí hledat jiná řešení pro optimalizaci. Komplexní analýza školních prostředků od OECD v roce 2016 konstatovala, že větší plánovací zodpovědnost s ohledem na vývoj populačních ročníků, strukturu školského systému a kvalitu vzdělávání by mělo převzít ministerstvo školství jakožto centrální orgán. To by mělo úžeji spolupracovat s kraji a společně vyvinout jasné zásady naplněnosti a administrace škol po republice.

Sledování trhu práce, s nímž by samozřejmě školství mělo být v určitém souladu, by nemělo spoléhat na znalosti krajských politiků, ale měly by se zapojit rovněž Národní vzdělávací fond a Národní ústav pro vzdělávání, tedy instituce schopné poskytovat kvalitní demografický i ekonomický výhled. Jeho nezbytnou součástí by měla být analýza, která bude sledovat, například s jakými počty žáků mají školy výhledově počítat nebo jestli dochází k (ne)shodě mezi studovaným oborem a zaměstnáním jednotlivce.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: “Je vysoce pravděpodobné, že ti představitelé krajů, kteří cut-off skóre prosazují, nedomýšleli skutečné dopady takového opatření a že na tom zdaleka neexistuje ani uvnitř asociace jednotné stanovisko. Ačkoliv snahy, zejména Karlovarského kraje, decimovat budoucnost regionu jsou varovné, pevně doufejme, že zvítězí evidence-based přístup. Cut-off skóre může mít v českém selektivním vzdělávacím systému zhoubný vliv na dosažené vzdělání u dětí ze sociálně a ekonomicky slabých rodin a kvalitu vzdělání zbytku populace nijak nezvýší.”

Přečtěte si celý článek

Poslanec Václav Klaus předložil pozměňovací návrh k návrhu zákona o změně podmínek přijetí do přípravných tříd. Jeho navrhovaná změna ovšem nemá nic co do činění s původním návrhem na aktualizaci zákona, a jedná se tak o přílepek. Václav Klaus v něm navrhuje zrušit jeden z obecných cílů vzdělávání ukotvených ve školském zákoně týkající se pochopení evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku. Obecně prospěšná společnost EDUin varuje před zájmy odstraňovat nezbytné kulturní a hodnotové ukotvení ve vzdělávací soustavě, a naopak doporučuje se tématy evropské, jakož i globální integrace ve školách zabývat objektivním způsobem, který žáky vyzývá ke kritické úvaze.

Česká republika jakožto členský stát Evropské unie a liberální demokracie má mít zájem na reprodukci kultury ve společnosti s hodnotami, které jsou pro její uspořádání klíčové. Jako všechny další moderní státy k tomu využívá školství, kde mladé občany seznamuje s východisky a ústavními principy státu. Běžně se tak děje v dějepise, společenských vědách nebo občanské výchově. S ohledem na globalizaci jak z pohledu ekonomického, tak demografického, je klíčové, aby škola zpřístupnila žákům poznání umožňující život v heterogenní společnosti.

Pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku – přesné znění klauzule, jíž chce poslanec Klaus odstranit – je nezbytné ve školách vyučovat v demokratické podobě, která umožňuje diskusi a kritické uvažování. Na konto odůvodnění poslance Klause přiloženému k jeho návrhu, že „není možné ze zákona ideologicky školit žáky…a hodnotit v otázkách politických názorů“, dodáváme, že škola je místem, které umožňuje svobodnou diskusi, jejímž kvalifikovaným moderátorem je připravený učitel. Jeho role ve výuce o evropské integraci a soužití v národním a mezinárodním měřítku zahrnuje vysvětlení výhod i úskalí, historické perspektivy a diskusi s žáky, v níž si budou moci vytvořit vlastní názor.

Spojovat současnou výuku o Evropské unii a integraci s „fungováním školství za nacismu či komunismu“, jak to činí poslanec Klaus ve své důvodové zprávě, je nepodložené a urážlivé vůči učitelům, kteří o tématech zodpovědně a kvalitně učí v otevřeném a demokratickém duchu.

V širším pojetí je nezbytné odmítnout snahu poslance Klause zcela odebrat politiku ze škol. Formální vzdělávání má poskytovat znalostní základ pro plnohodnotný občanský život, jehož součástí je rovněž informovaný úsudek o významu demokracie a politických stran a uskupení. Tento úsudek nakonec mladí lidé uplatňují u voleb krátce po skončení povinné školní docházky. Bylo by nezodpovědné tvrdit, že všechny rodiny jsou schopny dětem předat potřebné objektivní informace pro život v zastupitelské demokracii.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Na návrhu Klause ml. jsou tristní dvě věci: zjevné nepochopení faktu, že evropská integrace není ideologická záležitost, ale faktický stav světa, v němž žijeme a pevná součást našeho ústavního pořádku. Což pochopitelně nevylučuje kritický odstup, jenž je ve vzdělávání žádoucí. Tou druhou je nečestná snaha bez diskuse nad tématem prosadit absurdní návrh prostřednictvím průhledného legislativního triku. Ani jedno není důstojné a omluvitelné.”

Přečtěte si celý článek

Praha, 17. října – Obecně prospěšná společnost EDUin společně se spolkem vysokoškoláků Otevřeno a Českou středoškolskou unií pořádá veřejnou jubilejní diskusi 100 let historie českého vzdělávání, 100 let jeho budoucnosti. Událost oslavující významné výročí od vzniku Československa proběhne v Pražském kreativním centru 23. října od 17 do 19 hodin. Zaměří se na reflexi dějinného vývoje a dalšího směřování českého školství.

Hosty diskuse budou laureáti Auly slávy ceny Eduína, a sice psycholožka Jana Nováčková, vydavatelka Učitelských listů Jana Hrubá a matematik a odborník na didaktiku Milan Hejný. Spolu s nimi budou v panelu zástupci mladé generace z oblasti vzdělávání – předseda reformní iniciativy pedagogických fakult Otevřeno, učitel Tomáš Čakloš a předseda České středoškolské unie Martin Mikšík.

Debata se povede o změnách ve vnímání role vzdělání a školy od počátku vzniku první republiky až po dnešek. Jak se měnil přístup k dětem? Co bylo údělem školy? V druhé části diskuse se podíváme na perspektivy českého vzdělávání, jehož proměňující se hodnotové ukotvení nemusí být vlivem řady praktických problémů vidět. Změní se pedagogický přístup ve školách za 100 let? Nebo moderní pedagogika bude stále záležitostí jen některých škol? A budou školy více reflektovat měnící se svět kolem nich?

Podívejte se na celý program měsíce říjen akcí EDUpointu, který sídlí v Pražském kreativním centru na Staroměstském náměstí.

Přečtěte si celý článek

Praha, 9. října Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga oznámil, že ministerstvo školství připraví v řádu týdnů návrh na zavedení centrálně stanovené minimální bodové hranice (cut-off skóre) u jednotných přijímacích zkoušek pro přijetí na střední školy. Stalo se tak na základě podnětu Asociace krajů ČR. Jde o unáhlený krok, který není opřený o dostatečnou analýzu příčin selhávání žáků v maturitních oborech. Velmi pravděpodobně by měl takový krok za následek snížení dostupnosti vzdělání pro žáky ze sociálně slabých rodin.

EDUin připravil odborné stanovisko (position paper), jenž shrnuje předpoklady podobných opatření ve vzdělávací politice a dopady zavedení tzv. cut-off skóre na vzdělávání, zejména na konkrétní skupiny žáků a v širším kontextu na společenský vývoj:

  • nedostatečná znalost příčin selhávání žáků ve středním školství,
  • opatření (cut-off skóre) místo zlepšení vzdělávání omezuje přístup k němu,
  • snaha přesunout větší procento uchazečů z maturitních na nematuritní obory za současného stavu vzdělávání na učilištích znamená posilování vzdělávací regrese,
  • hrozící nárůst sociální imobility dětí ze sociálně slabých rodin v českém vzdělávacím systému, jehož výraznou charakteristikou je závislost dosaženého vzdělání na socioekonomickém statusu rodiny.

Kompletní stanovisko, zdroje a argumentaci obsahuje kompletní dokument.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Zavádění cut-off skóre v přijímacích zkouškách na střední školy může posílit už tak vysokou závislost dosaženého vzdělání na socioekonomickém statusu rodiny. Ti, kdo takový krok obhajují, buď nevědí, co činí, nebo je jim to jedno. Obojí je politováníhodné. Naštěstí Svaz průmyslu a dopravy tento krok jednoznačně odmítl, což by mělo i Asociaci krajů ČR přesvědčit, že vlastně nehájí ničí konkrétní zájem. Nehledě na to, že vzdělání je výsostným zájmem veřejným, ne soukromým, ne skupinovým, ne čistě ekonomickým.“

Přečtěte si celý článek

Position paper EDUin

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga oznámil, že ministerstvo školství připraví v řádu týdnů návrh na zavedení centrálně stanovené minimální bodové hranice (cut-off skóre) u jednotných přijímacích zkoušek pro přijetí na střední školy[1]. Stalo se tak na základě podnětu Asociace krajů ČR. V tomto dokumentu shrnujeme předpoklady podobných opatření ve vzdělávací politice a dopady zavedení tzv. cut-off skóre na vzdělávání, zejména na konkrétní skupiny žáků a v širším kontextu na společenský vývoj:

  • nedostatečná znalost příčin selhávání žáků ve středním školství,
  • opatření (cut-off skóre) místo zlepšení vzdělávání omezuje přístup k němu,
  • Zavedení cut-off skóre kauzálně povede na ZŠ ke zvýšení důrazu na přípravu žáků, kteří se hlásí na maturitní obory, a naopak snížení pozornosti vůči těm, kteří se na maturitní obory nehlásí.
  • snaha přesunout větší procento uchazečů z maturitních na nematuritní obory za současného stavu vzdělávání na učilištích znamená posilování vzdělávací regrese.
  • hrozící nárůst sociální imobility dětí ze sociálně slabých rodin v českém vzdělávacím systému, jehož výraznou charakteristikou je závislost dosaženého vzdělání na socioekonomickém statusu rodiny.

Cílem vzdělávání jsou vzdělaní lidé, nikoliv pomyslné zachování hodnoty certifikátů

Deklarovaným cílem Asociace krajů ČR je snížit počet neúspěšných maturantů. Ten v češtině, která je jedinou zkoušku, jíž všichni žáci nyní skládají společně, meziročně roste. Zatímco před pěti lety se pohybovala neúspěšnost kolem dvou procent, během letošního jarního termínu neuspělo okolo deseti procent. Naneštěstí neexistuje komplexní analýza, která by zjišťovala příčiny neúspěchu žáku ve společné části maturitní zkoušky. Lze tak jen obecně předpokládat, že propadlíky budou zejména žáci s dlouhodobě slabým prospěchem.

Jedním ze základních cílů státem poskytovaného vzdělávání by měla být kompenzace rodinného prostředí ve snaze spravedlivě rozvinout a využít potenciál dětí na jeho maximum. Z principu nelze souhlasit s argumentací Asociace krajů ČR, která chce prostřednictvím cut-off skóre omezit přístup k maturitnímu vzdělání těm žákům, kteří nemají dostatečné “studijní předpoklady”. Pakliže roste počet žáků, kteří v závěrečné zkoušce selžou, je na místě zjišťovat důvody jejich neúspěchu a přijímat konkrétní opatření s ohledem na zvyšování standardů u všech dětí. Zjednodušující návrh Asociace krajů ČR problém těchto dětí nejen že neřeší, ale zhoršuje ho tím, že řadu faktorů, které přispívají k žákovskému neúspěchů, redukuje na “nedostatečné studijní předpoklady” a tyto skupiny navrhovaným nástrojem tak exkluduje do vlastního vzdělávacího proudu (střední odborná učiliště).

Není přijatelné, aby se cut-off skóre zavádělo zároveň s cílem snížit počet maturantů. Za prvé, poměr mezi maturitními a nematuritními obory je historicky velmi vyrovnaný a nedochází k významným změnám, které by ze své podstaty volaly po řešení[2]. Za druhé, v souvislosti s přeměnou na Průmysl 4.0 se očekává nárůst kvalifikovaných pracovních pozic, které budou vyžadovat minimálně maturitní vzdělání, lépe řečeno další vzdělávání, jež je na terciární úrovni podmíněno právě získáním maturity. Předpoklady i dosavadní zkušenosti se změnami na trhu práce ukazují, že pracovní náplň na pozicích, tak jak ji známe, se bude proměňovat, bude náročnější vlivem zavedení technologických zefektivnění. Z tohoto důvodu odborníci predikují blížící se zintenzivnění požadavků na vyšší úroveň vzdělání. Tento trend lze ostatně sledovat na masivním přesunu volby profesního zaměření do pomaturitního studia.

Vliv cut-off skóre na předchozí vzdělávání (ZŠ)

Jakákoliv tzv. high-stakes zkouška (zkouška s rozhodným významem pro další pokračování ve vzdělávání, například přijímací zkouška, závěrečná zkouška typu maturit) má prokazatelný a významný vliv na předchozí vzdělávání. Uvedeno na příkladu, přijímací zkoušky na SŠ určují do značné míry přípravu žáků na ZŠ právě na tyto zkoušky. Maturity zase určují z velké části obsah a podobu vzdělávání na SŠ. Významným faktorem je v tomto případě náročnost zkoušky, nicméně samotný psychologický dojem může vést k výraznému ovlivnění předchozího vzdělávání směrem k přípravě na budoucí rozhodný okamžik. Zavedení cut-off skóre dále zvýší vnitřní proměnu kurikula na základních školách zahájenou již zavedením jednotných přijímacích zkoušek od žádoucích gramotností směrem k testovaným tvrdým znalostem pouze z českého jazyka a matematiky. Lze odhadovat, že se prudce zvýší pozornost učitelů věnovaná pouze žákům, kteří se budou připravovat na přijímací zkoušky na úkor ostatních dětí, které by potřebovaly podporu spíše. Čím náročněji bude pomyslná laťka nastavena, tím větší dopad to bude mít na základní školy.

Kde se narodíš, tam také zemřeš

Klíčovým faktorem určujícím vzdělávací dráhu dítěte obecně ve světě je socioekonomický status[3]. Spojení ekonomických, kulturních a sociálních prostředků umožňuje vnímat “výbavu” žáka, s níž (ne)může pracovat ve škole, ve větší šíři. Žáci s rodiči, kteří mají vyšší vzdělání a/nebo prestižnější a lépe placené zaměstnání, profitují z širšího spektra finančních, kulturních a společenských zdrojů. To jim usnadňuje úspěch ve škole oproti žákům z druhého konce spektra, kde se rodiče potýkají s nezaměstnaností, chudobou nebo sociálním vyloučením.

V případě České republiky byla ve srovnání OECD PISA prokázána spolu s Francií nejvyšší míra závislosti žákovských výsledků, obdobně jako úrovně pozdějšího dosaženého vzdělání, právě na rodinném zázemí[4]. Mimo to existují podstatné rozdíly v kvalitě škol mezi kraji, které přispívají k dalším vzdělávacím nerovnostem. Úplný popis existujících nerovností, který vyplývá z šetření PISA z roku 2015, lze nalézt v analýzách České školní inspekce[5].

Lze konstatovat, že na základě těchto významných nerovností, které existují mezi jednotlivci, školami a kraji, jsou vybrané skupiny předem znevýhodněny a jiné prakticky předurčeny k úspěchu. Poněvadž stát nezavádí žádná konkrétní opatření, kterými by zmírňoval rozdíly, dochází k vysoké míře vzdělanostní a potažmo sociální reprodukce. Jedním z hlavních upozornění z nedávno zveřejněné zprávy OECD o stavu českého vzdělávacího systému[6] je kriticky nízká míra vzestupné sociální mobility. Jen 18 % českých dospělých, jejichž rodiče dosáhli nejvýše středoškolského vzdělání, prošlo vysokým školství, což je nejnižší proporce mezi zeměmi OECD.

V neposlední řadě, význam socioekonomického statusu a potvrzení významných rozdílů mezi základními školami a gymnázii přinesl výstup dlouhodobého výzkumu CLOSE[7]. Z výsledků šetření plyne, že na výsledky žáků mezi 6. a 9. třídou má významný vliv socioekonomický status nejen žáka, ale i souhrnně školy v podobě pozitivní motivace mezi žáky navzájem. Platí, že velkou část posunu žáků lze připsat sociálnímu složení žáků ve školách a že školy se stále více a více liší tím, jaké děti je navštěvují.

Za této situace existuje vysoká pravděpodobnost, že zavedení cut-off skóre bude ve vysoce stratifikovaném vzdělávacím systému pouze zrcadlit a upevňovat již existující nerovnosti a omezí vzestupnou vzdělanostní a sociální mobilitu. Navíc, možnost změny střední školy v průběhu studia je zpravidla možná jen v “sestupné” podobě, tedy z gymnázia na střední odbornou školu z ní na střední odborné učiliště.

Na učňák?

Neboť deklarovaným cílem Asociace krajů ČR je snížení počtu maturantů, lze předpokládat, že vedlejším produktem by byl větší počet žáků nastupujících na učňovské obory. Jejich stav je ovšem na základě sekundární analýzy mezinárodních šetření nedobrý, a to jak v úspěšnosti zprostředkování přechodu ze školy na pracovní trh, tak ve výsledcích vzdělávání obecně[8]. Velká část učňů nakonec pracuje mimo svůj vystudovaný obor, což znamená, že úzkoprofilové vzdělání, kterým prošli, je do značné míry nevyužito.

Podíl profesní a praktické přípravy je na učilištích oproti všeobecně vzdělávacím předmětům vysoký. Učňové tak nezískávají potřebnou úroveň čtenářské či matematické gramotnosti, schopnost řešit problémy nebo další nutné schopnosti pro pohyb na flexibilním pracovním trhu. Obsahově školy stále učí velmi úzce zaměřené obory, které však nutně nereflektují rychle se vyvíjející trh. Na něm postupně ubývá pracovních pozic, které jsou manuální a rutinní vlivem automatizace, a přibývá těch, které vyžadují vyšší kognitivní procesy.

Jak bylo popsáno, střední odborná učiliště vyžadují podstatnou a hlubokou organizační i kurikulární reformu, jedině tak lze zlepšit vyhlídky jejich absolventů a zohlední dobový vývoj, který v principu jde proti úzkoprofilovým specializacím s nízkým počtem všeobecně vzdělávacích předmětů. Nelze proto – navzdory palčivým nedostatkům – “zajišťovat” vyšší počet žáků nastupujících do učňovských oborů, které mají patrné nedostatky v poskytovaném vzdělání.

Kdo nastaví cut-off?

Pakliže by lobby za centrálně stanovené cut-off skóre spočívala ve snaze “nasměrovat” více žáků do učňovských oborů, nelze ji než jednoznačně odmítnout. Došlo by k přímé korupci státem poskytovaného vzdělávání soukromými zájmy, které by v případě vlivu na určení cut-off skóre prakticky znovuzavedly systém umístěnek ze začátku 50. let 20. století. Stát by potlačil veřejný zájem a upřednostnil krátkozraký pohled reprezentovaný stanoviskem Asociace krajů ČR na zachování “hodnoty” certifikace vzdělávání (maturity) bez jednoznačné potřeby byť jen krátkodobého uspokojení zájmu zaměstnavatelů. Ostatně odmítavý postoj Svazu průmyslu a dopravy ČR, který svaz přednesl ministru školství (na základě veřejného sdělení viceprezidenta svazu Radka Špicara), hovoří o tom, že stanovisko Asociace krajů se neopírá ani o zájem zaměstnavatelů samotných.

V pozadí přípravy bodových hranic je řada důležitých otázek. Na základě jakých principů by byly jednotlivé cut-off skóre nastaveny a v jaké podrobnosti? Tedy, zda by existovaly různé bodové hranice pro jednotlivé typy nebo obory škol, a zda by se lišily regionálně, nebo by byly celorepublikové. Kdo a na jakém podkladu by cut-off skóre určoval, jak často a podle čeho by se měnilo?

Extenzivní vliv parciálních lobby na vzdělávací politiku napovídá, že by mohlo docházet ke koordinaci s jejich zájmy. Je na místě znovu zopakovat, že stát – jakkoliv má usilovat o efektivní přechod ze škol do zaměstnání a soulad s ekonomickými a regionálními zájmy – se z podstaty věci nesmí dostat do pozice vazala soukromých či skupinových zájmů, jež jsou diametrálně odlišné od zájmu veřejného, jenž definuje vzdělávání financované z veřejných zdrojů. Pokud současný ministr školství Plaga ještě nedávno uvažoval o zrušení jednotných přijímacích zkoušek[9], považujeme za kontradiktorní usilovat o zavedení centrální kontroly toku žáků do středoškolských oborů právě skrze tyto testy.

—-

[1] Plaga navrhne zavedení minimálního počtu bodů pro přijetí na střední. IDnes.cz [online]. [cit. 2018-10-03]. Dostupné z: https://zpravy.idnes.cz/minimalni-bodova-hranice-prijimacky-stredni-skola-plaga-ministr-pxz-/domaci.aspx?c=A180925_102357_domaci_nub

[2] http://www.nuv.cz/vystupy/vyvoj

[3] OECD (2016), „Socio-economic status, student performance and students‘ attitudes towards science“, in PISA 2015 Results (Volume I): Excellence and Equity in Education, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/9789264266490-10-en.

[4] https://www.csicr.cz/Prave-menu/Mezinarodni-setreni/PISA/Sekundarni-analyzy/Sekundarni-analyza-Vliv-slozeni-tridy,-metod-uplat

[5] https://www.csicr.cz/getattachment/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Sekundarni-analyza-Vliv-slozeni-tridy,-metod-uplat/PISA_2015.pdf (str. 11-12), https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD%20%C5%A1et%C5%99en%C3%AD/NZ_PISA_2015.pdf (str. 31-37)

[6] https://read.oecd-ilibrary.org/education/education-at-a-glance-2018/czech-republic_eag-2018-42-en

[7] https://www.pedf.cuni.cz/PEDF-865-version1-tz_close2017pridana_hodnotavg_.pdf

[8] Jana Straková (2015) Strong vocational education – a safe way to the labour market? A case study of the Czech Republic, Educational Research, 57:2, 168-181, DOI: 10.1080/00131881.2015.1030853, https://www.tandfonline.com/action/showCitFormats?doi=10.1080%2F00131881.2015.1030853

[9] https://radiozurnal.rozhlas.cz/jednotne-prijimacky-byt-nemusi-ani-povinna-matematika-rika-ministr-skolstvi-7605202

Přečtěte si celý článek

Praha, 4. října –  Vzdělávání se neděje jen od osmi do dvou a nekončí vysvědčením či diplomem. Podle toho, jak obce pečují i o vzdělávání mimo školu, lze usuzovat na odpovědnost politického vedení. Najdete něco podobného v předvolebních programech kandidátů do obecních voleb? Pokračujeme v sérii konkrétních příkladů toho, jak obce podporují veřejné vzdělávání ve svých lokalitách na základě materiálu Vzdělávání přede-vším v každém regionu. Po strategiích rozvoje, podpoře ředitelům a učitelům nabízíme příklady dobré praxe i z toho, co se děje mimo vyučování.

Ukazuje se, že potřeba celoživotního učení stále stoupá. Už si celý život nevystačíme se tím, co jsme se kdysi učili ve škole. Další průzkumy ukazují, že nízká veřejná podpora péče o malé děti dopadá v oblasti kariéry, financí i důchodů na ženy. Svět i vzdělávání se velmi rychle mění a není přirozené místo, kde bychom se o těchto proměnách mohli bavit. Podporovat vzdělávání lze nejen z úrovně státu a ministerstva, nýbrž i z úrovně zřizovatelské, z krajů a obcí. Jakou podporu vaše obec vzdělávání mimo školu nabízí? Právě podpora vzdělávání by mohla být jedním z argumentů při posuzování volebních programů jednotlivých stran v obecních volbách.

Jak některé obce v ČR podporují vzdělávání mimo školu:

  • V Psárech myslí na péči o děti ve věku 0 – 3 roky pro všechny rodiče, kteří to potřebují, v časovém rozvrhu podle jejich potřeb, i o prázdninách. Pro nejmenší děti vytváří místa v mikrojeslích, dětských skupinách a v MŠ i místa pro děti od dvou let. Také zde pořádají tzv. EDUpointy, akce, kde se s lidmi v obci baví o aktuálních změnách ve vzdělávání.
  • Na Praze 15 místní Základní umělecká škola realizuje v dopoledních hodinách výuku pro seniory.
  • V Chocni město podporuje spolupráci konkrétní školy a obce například v rámci projektu Extra třída, kde žáci ze základní školy udělali výstavu o prvorepublikové podobě Chocně, kterou v místním muzeu navštívilo 800 lidí.
  • V Kolíně podporují univerzitu třetího věku, kterou realizují ve spolupráci s místní knihovnou, pořádají zde například kurzy počítačové gramotnosti.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Obce často na vzdělávání nahlížejí jako na něco co musí, ale víceméně mimo svícení a topení, nechtějí spravovat. To se bohužel projevuje na kvalitě a na tom, že těch několik málo progresivních veřejných škol má ohromný převis zájemců a rodiče odmítnutých dětí jsou tak nuceni zakládat komunitní školy a vyvádět děti ze systému. Lokální politici právě teď mají unikátní příležitost ze vzdělávání udělat skutečnou prioritu a veřejné skvělé školy a kvalitní podmínky pro vzdělávání pro všechny zajistit.“

Přečtěte si celý článek

Praha, 1. října – Na otázky „jak vybírat školu pro dítě“ odpovídáme vždy „podle učitelů a ředitele“. Podle toho, jak podporuje obec učitele a ředitele mateřských a základních škol, lze usuzovat na odpovědnost politického vedení. Najdete něco podobného v předvolebních programech kandidátů do obecních voleb? Pokračujeme v sérii konkrétních příkladů toho, jak obce podporují veřejné vzdělávání ve svých lokalitách na základě materiálu Vzdělávání přede-vším v každém regionu. Po strategiích rozvoje přichází na řadu právě podpora toho nejdůležitějšího v lokálním školství.

Jednoznačně nejdůležitějším, klíčovým faktorem, který ovlivňuje kvalitu vzdělávání, jsou učitelé a ředitelé. Shodují se na tom mezinárodní výzkumy i Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020. Podporovat je lze nejen z úrovně státu a ministerstva, nýbrž i z úrovně zřizovatelské, z krajů (SŠ) a obcí (MŠ a ZŠ). Jakou podporu vaše obec ředitelům a učitelům nabízí? Právě podpora pro učitele a ředitele by mohl být jeden z argumentů při posuzování volebních programů jednotlivých stran v obecních volbách.

Jak některé obce v ČR podporují učitele a ředitele:

  • V Psárech přilepšují škole finančně, aby mohla podporovat další vzdělávání učitelů v žádoucích oblastech vzdělávání, ale také aby si škola mohla zajistit podpůrné profese, jako například rodilé mluvčí pro výuku jazyků, psychology, speciální pedagogy (mohou být i sdíleni mezi několika školami) či kariérové poradce. Kromě toho pomáhají škole získat na tyto služby finanční podporu z kraje.
  • V Úvalech se školám snaží ulehčit od narůstající byrokracie tím, že nad rámec povinného rozpočtu navyšují prostředky zřizovatele na další administrativní sílu nebo externí služby, aby učitelé mohli především učit a ředitelé naplňovali roli pedagogických lídrů.
  • V Kolíně zajišťují hospitace učitelů v jiných školách a podporují vzájemné učení od inspirativních škol napříč ČR.
  • V Táboře podporují dobrou komunikaci mezi školami. V otevřeném plénu řeší veškerou problematiku, včetně rozdělení financí. Usilují o to, aby místo konkurence panovala mezi školami spolupráce na základě nalezení unikátnosti každé z nich.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „V obcích, jejichž vedení si uvědomuje důležitost učitelů a ředitelů, se podle toho chovají a voliči by měli mít možnost takové kroky vidět. Od transparentního výběru ředitelů se snahou dosadit na nejdůležitější místo ve škole odborníka, nikoliv kamaráda, přes další finanční podporu na vzdělávání učitelů až po úlevu od administrativy. Jednoduchá otázka pro kandidáty do voleb: Co by měl především umět a dělat ředitel školy? Správná odpověď: Vést učitele.“

Přečtěte si celý článek

Praha, 21. září – Obraz České republiky podle mezinárodního hodnocení vzdělávacích systémů z hlediska investic a rozvoje (Education at a Glance 2018) je tristní. Přesto v ČR existují dobré příklady praxe na lokální úrovni. Řada menších i větších obcí v ČR si uvědomuje, jak důležité je podporovat lokální vzdělávací systém. Během vrcholící kampaně před obecními volbami bychom rádi přinesli ukázky toho, co mohou obce dělat. Právě oblast vzdělávání by měla být při rozhodování voličů jednou z nejdůležitějších.

V takřka všech doporučeních k tomu, jak rozvíjet vzdělávání, najdete na jednom z prvních míst vizi a z ní odvozenou strategii. To platí nejen pro stát, nýbrž i pro samosprávu, kraje a obce. Nabízí obec, ve které žijete, nějakou představu, jak a jakými prostředky chce pomáhat svým mateřským a základním školám? Nebo dokonce přemýšlí obecní politici tak, že chtějí pomáhat dětem a rodičům skrze školy? A co pro to chtějí udělat? Od jakého horizontu se jejich úvahy odvíjejí? Od „tady a teď“, nebo myslí na vzdálenější budoucnost? To by měl být jeden z hlavních argumentů při posuzování volebních programů politických stran v obecních volbách.

Pár příkladů:

  • Ve Dvoře Králové vytváří vizi města a následné plány rozvoje vzdělávání, do kterých vtahují všechny lokální aktéry ve vzdělávání (kroužky, ddm, školy, firmy, atd.)  a aktivně podporují jejich spolupráci. Ve strategiích je i plán implementace (jak vizi realizovat) a evaluace (jak zhodnotit posun).

  • V Kolíně důsledně dbají na to, aby se vize důsledně překlápěly i do investičních strategií města – tedy byly na ně peníze.

  • Na Sedlčansku aktivně využívají Místní akční plány (MAP) nejenom k čerpání prostředků, ale především ke zlepšení a změně.

  • Svou vizi má také například Brno, kde pracují s horizontem roku 2050.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Obce jsou zřizovateli mateřských a základních škol, mají tedy v rukou samotný základ vzdělávacího systému, na jehož kvalitě stojí vše ostatní. Kdy jindy, než v období 4. průmyslové revoluce a turbulentních změn, které přináší v technologické, ekonomické, sociální i kulturní oblasti, je nutné, aby lokální politici předkládali vizi směřování škol? Nejen rodiče by se měli podle tohoto klíče orientovat.“

Přečtěte si celý článek